Tomoe

Fajn, jen počkej, Silviene. Příště budeš flekatej všude. Označkuju si tě jako svý území, perverzáku! No jo, úplněk už je za pár dní. Zachvěju se. On si to snad poznamenávádo kalendáře a těší se na to?! Uwaah, hergot, on vážně nemyslí na nic jinýho. Sakra, kdybych se tak v ten den dokázal líp ovládat, to by měl po srandě. Alespoň ho někam řádně kousnu, usmyslím si a spokojen se svým plánem se uculím. Vzápětí to to také ucítím. Návštěva je tu. Dvě nasládlé vůně. Hned pochopím, co myslel Silvien tím, že Gabriel to udělal. Hazukiho vůně se změnila, stal se z něj upír. Nuže, jsem zvědavý, co s ním ta proměna vyvedla. Jestli bude stejně studenej čumák, jako Gabriel. Opětuji Silvienův pohled a zakřením se. Nechám ho, ať jde otevřít, a konečně na sebe hodím oblečení. I když, teď to vlastně nebude potřeba. Uslyším, jak Silvien otvírá a proměním se do své vlčí podoby. A beze strachu s notnou dávkou zvědavosti doťapkám na všech čtyřech uvítat návštěvu. Nejdřív pohlédnu na Gabriela, který se drží blízko Hazukiho a pak pohlédnu přímo na blondýna. Vypadá to, že minimálně po vzhledové stránce se ždibec změnil. Jeho kůže je bledší, určitě mu narostly ty praštěný upíří tesáky, ale uspokojí mě vidět jeho výraz tváře, který je odlišný od výrazu zraněného zvířete, který měl, když jsem ho viděl naposled. „Silviene, kdyžtak hlídej, ať po mě Gabriel neskočí. Jinak můžeš mi dělat tlumočníka?“ řeknu svému milenci, ale nepodívám se na něj. Stoupnu si přímo před Hazukiho a navzájem se měříme pohledem. Nakonec si stoupnu na zadní a opřu se předními tlapkami o jeho ramena. Teď si zíráme z očí do očí na stejné úrovni. Hazuki se ani nepohnul a vyčkává. Nehodlá se bránit? „Řekni Hazukimu, ať se připraví na pomstu,“ zabručím a štěkavě se zachichotám. Letmo kouknu na výraz v Gabrielově tváři. Uwah děsivý! Ale nakonec ho pustím z hlavy, vypláznu jazyk a pořádně Hazukimu olížu tvář. Hehe, tos nečekal, co? Moje ultimátní pomsta!

 

Gabriel La Croix

„No jistě, přeci jen, jsem ten kdo tě bude za každých okolností chránit. Už nedovolím, aby se stalo něco takového jako předtím.“ slíbím mu „Toleruju je, jen to chce víc času. Celý život to byli nepřátelé, ze dne na den se to opravdu nezmění.“ zavrtím hlavou. To by chtěl opravdu hodně. Už tak jsme se kvůli němu dost změnil. Dost z mých zvyků vzalo za své. „A ty bys měl být opatrnější.“ zamumlám a prsty mu jemně přejedu po kříži. Tohle je také nezvyklé, ten symbol Lovců, ale nezpůsobuje mu to nějakou újmu, takže by to mohlo být v pořádku, ale hodlám to i tak hlídat. „Silviene.“ kývnu na bratra a po očku sleduju Hazukiho. Vidím, jak couvl, pozná, když je někdo silnější a top ho nutí podřídit se, ale on nemá takovou náturu. Je to na něm vidět, na každém jeho pohybu „Tak jsi to opravdu udělal.“ s klidem pronese a vybídne nás ať vstoupíme „Zajisté.“ kývnu. On to věděl, že se to stane. Vidím na něm, že to s ním nehlo, ale sleduje ho, jeho pozornost je upnutá na něm. Vyrovnám se s tím, pokud se ho nedotkne. Vzápětí se napnu, přitáhnu si Hazukiho k sobě a varovně kouknu po tom vlkodlakovy. On je proměněný a ať se to Hazukimu líbí nebo ne tak já nedovolím, aby se ho jen dotkl. Zajisté mu není příjemné, že tu má v bytě dva upíry, ale nejspíš všichni musíme udělat určité ústupky. Hlavně pokud jde o to, že nám je bratr ochoten pomoc. Dlužím mu již dost, ale není zbytí. Je jediná pomoc s postavením. Najednou se ten pes přiblíží, opravdu hodně blízko. Vzápětí mi bratr řekne, co mu řekl ten jeho milenec, on mu rozumí? Je to podivné, ale zatím jsme ochoten se držet, ale pokud mu něco provede…neznám se. Skoro po něm skočím, když na Hazukiho vyskočí, ale i Silvien je ve střehu. Když mu, ale olízne tvář, trochu se stáhnu, ale jsem připravený kdykoliv se pustit do boje.

 

Silvien La Croix

Moje štěně, opravdu kolikrát čekám na jeho bláznivé reakce, ale mám ho rád takového jaký je. Všechny jeho stránky a i tu jeho nešikovnost. Dokonce díky němu vzalo pár kousků nádobí za své, ale bylo to jen sklo, on je jen jeden jediný a na to nikdy nezapomenu. Úsměv mu oplatím a pozvu ty dva dál. Hazuki jako upír vypadá opravdu dobře, vlastně víc jak dobře. Rozhodně to znamená jedno, bude Gabrielovi rovnocenným partnerem, až se zvládne ovládat. Přeci jen je ještě stále mladý a novorozený, Gabriel si s ním opravdu užije. „Vypadá dobře.“ poznamenám a otočím se. Tomoe se proměnil, takže to bude nejspíš zajímavé. Pohlédnu na něj, aby to nepřeháněl, ale myslím, že to bude v pořádku. Vypadá to, že Hazuki je celkem v pořádku, ale bratr, to je jiná. Je napnutý, připravený zaútočit a já na něj varovně pohlédnu „Nic mu neudělá, uklidni se.“ přitom mu řeknu, co mi řekl Tomoe. Nevypadá na to, že by zaútočil, ale nelíbí se mu to. No jak jinak, je to stále ten samý Gabriel. „No tak, chvilku je nech. Jsou dospělý.“ pronesu k bratrovi. I já se o Tomoeho bojím, ale cítím, že to bude v pořádku. Hazuki se zdá docela rozumný, bratr na něj dá. „Už dost Tomoe.“ vybídnu svého partnera „Zvu vás na sklenku vína.“ pronesu a zamířím do kuchyně. „A pro tebe mám něco v ledničce, snad si do budoucna něco zařídíš.“ pronesu k bratrovi „Už jsme se o to postaral.“ odvětí s tou známou podrážděností.

 

Hazuki

Překvapeně poslouchám Silvienova slova, která mi vyřizuje od Tomoeho. Je možné, že rozumí, co říká ve vlčí podobě? O tom, že by vlkodlakům v této formě někdo rozuměl, jsem nikdy neslyšel. Nedám na sobě nic znát a vyčkávám. Mám se připravit na pomstu? Že by mě chtěl kousnout? Napnu se, když se o mě opře, až je stejně vysoký, ne-li vyšší, jak já. Už je to slušných pár let, co jsem čelil proměněnému vlkodlakovi tak blízko. Tehdy jsem byl v pěkné kaši, ale teď až na mírnou nervozitu cítím smíření a čekám, jaký trest si pro mě tohle štěně připravilo. Co ale přijde jsem nečekal. Během okamžiku mám celý obličej poslintaný od Tomoeho velkého jazyka. A já jen nevěřícně zírám. Vlkodlak olízal upírovi, bývalému Lovci tvář. Dá se to vůbec brát jako pomsta? Rty mi cuknou v pobaveném úšklebku. „To bylo důkladné,“ poznamenám, když už Silvien Tomoeho napomene a koupel pomsty ustane. „Promiň, za ty způsobené problémy,“ řeknu při pohledu do těch velkých zelených očí a odpovědí je mi hluboké zabručení a zavrtění ocasem. Je zvláštní vidět vlkodlaka, jak se o vás opírá a vrtí ocasem. Zvědavě zvednu ruku a opatrně ji položím Tomoemu na hlavu. Nastraží uši a vyčkává. A tak neodolám a zkusím ho pohladit po ouškách a podrbat na kožichu. Dojde mi, že jsem vždycky něco podobného chtěl zkusit, ale jako Lovec jsem neměl příležitost. Tomoeho srst je zářivá a hebká. „Voníš trochu jinak než ostatní vlkodlaci.“ Trochu jako Silvien. Ale myslím, že tuším proč. Konečně ze mě Tomoe sleze a já si promnu ramena. Nezdá se to, ale Tomoe v téhle podobě je slušná váha. „Šel bych se umýt, smím?“ Gabriel by totiž začal remcat, kdybych to neudělal. Tomoe štěkně na Silviena a mě zatahá za rukáv. A já pochopím, že mě odvede do koupelny. „Hned jsem zpět,“ řeknu Gabrielovi, kývnu na Silviena a následuju Tomoeho.

 

 Tomoe

 Hee, vzal to celkem s klidem, i když ten jeho ohromenej výraz stál za to. Žádný děsivý ksichty, arogantní a uražená slova a dokonce se omluvil. A já tak pochopil, že Hazukiho proměna byla opravdu spíš k lepšímu a já nemusel čelit Gabrielovi číslo dva. Ale vážně, jak mohl být tenhle týpek dřív Lovcem? Je to divný, nebo se lidi dost mění. Moc to nechápu. Na okamžik se zarazím, když mi sáhne na hlavu, ale vzápětí následovalo hlazení a drbání a to se mi víc než zamlouvalo. Rozhodl jsem se, tuhle osobu, ať už v minulosti udělala cokoli, budu brát jako kámoše. Že jsem cítit jinak než ostatní vlkodlaci? Jó, to víš, na tom má podíl to starší princátko. Hm, jestliže to srovnává, to už se s jinými vlkodlaky setkal? Trochu začmuchám a dojde mi, že slabě z něj někoho cizího cítím. Nějakej akční na to, že je novorozeným upírem. Hned zažívá nějaký vzrůšo, trochu mu to závidím. I když pokud si vezmu nedávnou návštěvu ctěného pana tchána, tak mám vlastně vzrůša až až. Nakonec z Hazukiho slezu. „Silviene, odvedu ho tam, zatím si pokecej s bráškou. Hned jsme zpět,“ štěknu celkem zvesela a Hazukiho odvedu do koupelny. Tam se proměním do své lidské podoby. „Využij ji dle potřeby, přinesu ti ručník,“ pousměju se. Nechám ho tam a dojdu pro ručník. Když se vrátím, teprve odkládá kabát a stahuje si triko. A já zůstanu ohromeně stát. Pohledem spočinu na jeho zádech, které je poseto mnoha podlouhlými jizvami jako od biče a pod nimi se stříbřitě leskne jakési znamení ve tvaru kříže plné znaků a přeťaté další jizvou. V odrazu zrcadla uvidím, že si Hazuk všiml, že ho pozoruju. Našpicuji ouška. „Uh, totiž...promiň,“ vykoktám zahanbeně a ouška sklopím. „Přinesl jsem ti ten ručník, nechtěl jsem zírat, nebo tak něco.“ Jsem netaktní pako, copak jsem se minule nepoučil?! Obrátí se ke mně ty blankytně modré oči, naprosto jiná modř od té chladné modři toho příšernýho staříka. Jsou vřelé ale trochu smutné. „Koukám, že před tebou nic neskryju,“ pronese a začne si umývat obličej. „To znamení...nepálí? Je přeci stříbrné,“ nedá mi moje zvědavost. „Je to znamení Lovců a po bůh ví proč získalo po proměně tuhle barvu. Stříbro to není, klidně to zkus,“ natočí ke mně hlavu a pousměje se. „He? Můžu?“ vyhrknu a nechám své zvědavosti volný průchod. Přejdu k Hazukimu, podám mu ručník a po lehkém zaváhání se dotknu znamení na jeho zádech. Je to jak říkal, nepálí, vlastně jen trochu hře...“Huh?!“ nechápavě zamrkám a dotknu se na jiném místě. „Co?“ zahuhlá hazuki skrze ručník, zatímco si utírá obličej. „Nejseš ty teď pija...ehm upír? Jaktože máš teplý záda? Máš bejt přece studenej, jako Silvien a Gabriel, nebo ne?“ nechápu. Hazuki se odtáhne, aby zvedl své triko a pak se ke mně obrátí čelem. Zakryje své tělo oblečením a pak chytne mou ruku. Trhnu sebou. Jeho ruka studená je. „Řekněme, že jsem poněkud atypický,“ uchechtne se nad mým nechápavým výrazem. „Jo, seš divnej,“ opětuju mu váhavě pousmání. „Že to říkáš zrovna ty, tvá vlčí forma je dost neobvyklá,“ vrátí mi to a natáhne se pro kabát. „Fajn fajn, tak jsme divní oba,“ zabrblám kousavým tónem, ale pak se uculím a společně vyrazíme zpět do obýváku za upířími princátky.

 

Gabriel La Croix

Nemám z toho dobrý pocit, ale Silvien je uvolněný. On to opravdu všechno bere s klidem. Kouknu po těch dvou, jak míří do koupelny a zamířím za Silvienem „Jak to, že mu rozumíš?“ zeptám se ho „Nejspíš to bude, tím poutem co jsme spolu uzavřeli.“ pokrčí rameny „Nejenom, že se všechny city prohloubily, ale cítím ho a rozumím mu. Dost se to hodilo, když jsem poznával jeho rodinu.“ pokračuje dál „Nečekal jsem, že zrovna ty skončíš s nimi.“ zamumlám. Jen pokrčí rameny, přijde mi poslední dobou, až příliš lidský. Není opatrný, když za ním přišel otec měl opravdu štěstí, že nakonec jen tak odešel. „Musíme něco udělat. Zatáhl jsem tě do toho a teď v tom jedeš taky.“ pronesu a vezmu si skleničku do které mi naleje syntetickou krev. „Jo, nesjpíš bude třeba něco udělat dřív než bude pozdě a dřív než se jim něco stane.“ pronese a kývne směrem ke koupelně „Máš pravdu.“ souhlasím s ním a upiju ze skleničky, když se mi něco otře o nohy „Pes a ještě k tomu kočka?“ zeptám se ho s pozvednutým obočím. „Nějak si mě adoptoval.“ pronese a sebere kočku ze země. „A o Tomoem nemluv jako o psovi, je to můj partner tak si to zapamatuj.“ upozorní mě „No dobře.“ povzdechnu si. Pohladí ji po hlavě a vzápětí ji zase pustí na zem. „Co to bude příště?“ rýpnu si do něj. „Kdoví.“ ušklíbne se a z ledničky vytáhne láhev. Za chvíli by si mohl pořídit útulek, docela se divím, že ten pes a ta kočka se snesou, i když je pravda, že ten pes není cítit jako typický pes. Je cítit spíš jako Silvien. Možná je to tím poutem. Nikdy jsem neviděl, že by ho uzavřel někdo jiný než upíři mezi sebou, ale je pravda, že upíři se nikdy s nikým jiným nepaktovali. S žádným psem a také s žádným člověkem, i když je pravda, že Hazuki už není člověk, je to upír. Vezme skleničky a zamíří z kuchyně. Vypiju skleničku z krví a odložím ji do dřezu, posilnilo mě to, i když je to jen syntetická krev. Vzápětí jdu za ním a usadím se na gauč. Chvíli mluvíme o tom co by mohlo být, když přijdou ti dva. Vypadá to, že Hazuki je opravdu příliš přátelský,, i když to Silvienovo štěně podle všeho taky.

 

Silvien La Croix

„Ty se opravdu nikdy nezměníš.“ poznamenám na jeho slova, ale nechám to být. To by nebyl Gabriel, aby se tak nechoval. Hlavně, když se tak nechová k Tomoemu. Vlastně myslím, že ho docela bere, i když občas to ještě není ono, ale je pravda, že si musí dost zvykat, ale s tím svým Lovcem, který je teď upírem toho pozná opravdu hodně a hlavně už ho dost změnil. Ale hlavně je důležitý aby mě dost krve, protože teď ji potřebují oba. „Kdyby cokoliv, můžeš kdykoliv přijít za mnou. Mám dobrého a spolehlivého dodavatele.“ ubezpečím ho. Jen kývne. Když se stočí řeč na otce nejsem z toho nadšený, ale je pravda, že se to musí opravdu rychle vyřešit. Dřív než to ohrozí někoho z našich blízkých. Kdybych přišel o Tomoeho, nezvládl bych to. Až příliš mi přirostl k srdci a myslím, že i Hazuki Gabrielovi, protože jinak by si pro něj nikdy nedojel do otcova sídla. Stejně, když na to pomyslím… otce to opravdu rozzuřilo. „Musíme toho hodně probrat. Je to třeba vyřešit.“ vážně pronesu „Nevím, jestli nás je dost, abychom ho zabili.“ pronese Gabriel „Někteří upíři by se k nám mohli přidat. Půjdou za tebou, dokonce i Sam šel.“ vážně přinesu a pohlédnu na něj „Sam je věrný, hodně věrný, i když se mu nelíbí, že jsem ho proměnil.“ povzdechne si. „To se mu ani nedivím. Z Lovce udělat upíra a ještě proti všem našim zákonům.“ odvětím na jeho slova a on se jen ušklíbne. Vím, že mu je to proti srsti, ale i on se občas naváží do Tomoeho. „Možná by se k nám mohli přidat i vlkodlaci.“ pronesu, když si v obýváku sedneme „Opravdu?“ překvapeně na mě pohlédne. Tak i mého bratra občas něco překvapí? Je pravda, že j jiný, než předtím, když Tomoeho zavlekl před otce, ale pořád je svým způsobem stejný. „Možná, to je spíš na Tomoeho otci, je jedním z klanových vůdců.“ pronesu „Vybral sis opravdu dobrou partii.“ poznamená Gabriel „Spíš on si vybral mě, ale jejich pomoc se může hodit.“ pousměju se a otevřu šampaňské. Gabriel přikývne, vidím mu na očích, že je mu to proti srsti, ale proti otci budeme potřebovat veškerou pomoc. Když si vzpomenu na naše setkání, bylo to zvlášní. Možná nás svedl osud, ale ať to bylo jakkoliv jsem za to rád, jsme rád, že ho mám a nikomu nedovolím aby mu ublížil. Kouknu ke koupelně, odkud se ti dva vynoří. „Pojď sem štěně.“ mrknu na něj a poplácám na místo vedle sebe. Občas mi přijde, že je den ze dne sladší, i když nevím, jestli se mi zamlouvá, že se přátelí s Hazukim. Vůbec nevím, co si mám o tom mladém upírovy myslet. Gabriel ho sice může mít pod kontrolou, jak chce, ale je novopečený, může se stát cokoliv, i když ten jeho výraz.

 

Hazuki

 Když se vrátíme s Tomoem z koupelny, uvidíme bratry pohodlně usazené v obývacím pokoji. Čekal bych, že budou vášnivě zabraní v diskuzi, vzhledem k problémům, které je třeba řešit, ale zjevně si leccos stihli říct, zatímco jsme byli v koupelně. Ačkoli Gabriel a vášnivá diskuze, to mi k sobě dvakrát nejde. Ovšem ten chlápek je právník, tak je to možná stránka, kterou projevuje jen v soudní síni. Silvien pobídne Tomoeho, aby se k němu posadil. Ten na to popuzeně odsekne, ať mu neříká štěně, ale přesto to udělá. Já přejdu ke Gabrieli a usadím se vedle něj. Hned na to ucítím líbivou vůni, která se z jeho blízkosti line. Pohlédnu mu do tváře a povšimnu si, že vypadá o něco lépe než ráno. Zastavím se pohledem na jeho rtech, ze kterých se line ta dráždivá vůně. Pousměju se, musel se zřejmě napít. Sám při pomyšlení na krev ucítím trochu žízeň, ale podaří se mi ten pocit potlačit. „Vypadáš líp, Gabrieli,“ poznamenám, pohlédnu na Silviena a na znamení vděku mu pokývnu uctivě hlavou. Není to tak, že bych ho bůhvíjak respektoval, ale jsem mu vděčný, že navzdory tomu, co jsme mu s Gabrielem způsobili, nás podporuje. Navíc na rozdíl od Sama na mě nereaguje jak na bestii vypuštěnou z ohrady, za což jsem rád. Alespoň se necítím drážděn. Ačkoli možná reaguje až příliš klidně, možná že mě nebere jako novorozeného?„Jak pokračuje diskuze, pánové? Hodláte nás zapojit, nebo budete zase stupidně tajnůstkařit?“ ozve se bodře Tomoe. Neudržím uchechtnutí a odvrátím hlavu. Má bod. Posledně ho Silvien poslal pryč a ani Gabriel se mnou leccos neprobral. Teď je vhodná doba pro rozhovor za účasti všech stran. „Zrovna jsem chtěl podotknout to samé,“ ozvu se. „Rád bych měl ve věcech jasno.“

 

Tomoe

 Joo, jasný. To je furt štěně sem, štěně tam. Takhle ze mě děláš malýho cucáka, nezdá se ti Králi perverzáků? Ale stejně si vedle něj sednu a uvelebím se. No, to je zase sestava lidí v tomhle obýváku. Touhle místností fakt projde kde kdo. Obvykle je to královstvíčko kocoura, ale už tu byl Taichi, Jeho sadistická výsost tatíček král a jeho perverzní garda, Sam a teď i Gabriel s Hazukim. Ti dva vypadají taky poměrně nenuceně, jsem rád, že se Gabriel netváří jak kyselina. Trochu nepobírám, za co se Hazuki Silvienovi uklonil, už samo to gesto je od něj nějak moc velkorysý. Ale musím si připomenout, že to není až tak upjatý týpek, jak jsem prve myslel. Ale když už jsme se tu tak sešli, chtělo by to nahodit rozhovor. Sezení a držení bobříka mlčení je vopruz a jestli si Silvien myslí, že přede mnou zas něco bude fikaně tajit, tak se šeredně plete. Vznesu námitku a Hazuki se k mému uspokojení přidá. Takže bráškové, hezky nám řekněte, co plánujete, jinak vám ukážu, zač je toho vlkodlak!

 

Gabriel La Croix

Vůbec nevím, jak to mohlo dojít, až sem. Všechno bylo normální, než mi do života vpadl on, ale teď jako by se mi absolutně převrátil naruby. Nic už nikdy nebude jako dřív, ale chci ho ochránit, jen pro něj udělám vše co je nutné, abych se zbavil otce. Protože když to neudělám, vlastně neuděláme tak nás dřív nebo později zabije, nebo se o to pokusí, ale to skoro vyjde na stejno. Je mocný a stojí za ním mnozí, ale za Silvienem nejspíš taky. Pohlédnu na něj. Získal si přízeň těch psů…můj a bratr a on, pořád mi to tak trochu vadí, ale už to není tak jako dřív. Nic už tak není a ani nebude. „Tak jsi zpátky zlato.“ zamumlám a ruku mu položím na stehno, které stisknu „Máš hlad?“ tiše se ho zeptám. Silvien si jen povzdechne a zvedne se. Na okamžik zmizí v kuchyni, než se vrátí se sklenicí syntetické krve. Odvrátím pohled k Hazukimu. nejspíš by se měl taky najíst. Položí sklenici na stůl před Hazukiho a naleje nám sklenice sektu. Natáhnu se po něm a hned upiju. „Zatím jsme toho moc nevyřešili, jen tak jsme to naťukli.“ odvětím a po stehně ho pohladím „Měl by ses najíst.“ navrhnu mu a kývnu ke skleničce, která se ocitne před ním. Na okamžik na ní zůstanu koukat, ale pak si jen povzdechnu a kouknu na to Silvienovo štěně.

 

Silvien La Croix

Když se vrátí, pohlédnu na ně. Tomoeje je tak sladký, on pořád jako by zářil. I když na něm úplně vidím jak jsem ho rozhodil. Vzápětí mě překvapí chování toho Lovce, nebo bych měl spíš říct upíra, kterým teď je. „Tvůj přítel se opravdu umí chovat.“ poznamenám směrem ke Gabrielovi „To tvůj taky.“ oplatí mi ta slova. Přesto se postarám i o návštěvu, vypadá totiž, že má hlad. Úplně cítím, jak ho přitáhlo to, že se Gabriel před chvílí trochu najedl. „Bude třeba mluvit s tvým otcem, nejspíš od něj budeme potřebovat pomoc, protože je nás málo a otec je hodně nebezpečný.“ upřímně tomu svému štěněti řeknu a políbím ho do vlasů. Už vím, že není dobré mu něco tajit a ani to už ani nechci. Gabriel na mě koukne dost překvapeně, ale ani nemukne. Má fakt štěstí „Nepřeháněj to s pitím.“ zašeptám mu vzápětí, když naleju všem šampaňské. Sám si jen cucnu a odložím ho. Dávám přednost radši whisky, ale když je tu návštěva, není to příliš vhodné.

 

Hazuki

Trhnu sebou a na pár vteřin na Gabriela šokovaně kouknu, ale hned se své překvapení schovám za klidnou masku. Jak že mě to nazval?! Být člověkem asi bych teď byl rudý. Ráno se mi vyzná a odpoledne mi řekne zlato a ještě ke všemu mi před nimi sahá na stehno?? Je toho na mě už trochu moc. Pár vteřin cítím rozpaky, ale pak se mě zeptá, jestli mám hlad. Vmžiku se vzpamatuju a zúžím pohled. Dřív než stihnu odpovědět, zareaguje Silvien a jde do kuchyně. Tak moment, já jsem ještě nic neřekl! O chvilku později jsou před námi skleničky se sektem a předemnou speciálně i sklenička se syntetickou krví. „Ale já neřekl, že mám hlad,“ zamračím se. Pořád by do mě tu krev cpali. Bavili jsme se o tom v autě, já jsem v pohodě, nepotřebuju to tak často. „Je to od tebe milé, ale já to pít nebudu,“ sdělím Silvienovi s jasně nesouhlasným výrazem. „Ne, neměl, Gabrieli, jsem nacpaný zákusky,“ zareptám a přisunu skleničku k němu. Beztak na ni sám koukal. Já si místo toho vezmu skleničku s šampaňským, i když zatím se nenapiju. Zvědavě totiž kouknu na Tomoeho, kterému Silvien stručně sdělil odpověď na naši předchozí otázku. Takže se bude vážně hledat pomoc u vlkodlaků. To zní jako dost náročná vyjednávací akce. Ale proti Samaelovi budeme potřebovat tolik podpory, kolik jen budeme moci, sevřu rty. Nakonec si povzdechnu a upiji šampaňského. Přijde mi velmi silné a výrazné, ale velmi chutné. Moc se v aperitivech nevyznám, ale tenhle je asi luxusní značky.

 

Tomoe

 Oh, brr, tak on mu přinesl krev. S nechutí kouknu na rudou skleničku. Vím, že upíři ji potřebujou, ale mladí asi dost často. Ale ani Hazuki se na to netváří nadšeně a začne hned remcat. To mu to nechutná, nebo co? Já myslel, že upíři jsou z ní celí hotoví, když si vzpomenu na Silvienův apetit.Ale Hazuki je beztak divnej v mnoha ohledech, tak co já vim. Pobaveně se ušklíbnu, když skleničku přisune ke Gabrieli. Silvien zatím sedne ke mně a odpoví mi. Ha, vida ho, chlapce, už se poučil a popravdě odpověděl. Přivřu oči při polibku do vlasů. „Ani to nebolelo, co?“ rýpnu si do něj pobaveně a s lehkou teatrálností ho poplácám po hlavě, jako hodné dítko. „Nepřehnat s pitím?“ Oh, já dostal šampáňo taky? Šmarja jak to asi chutná? Možná to vyzní blbě, ale já doposud alkohol nepil. Rodiče mi nikdy nenalili a s kámošema jsme měli lepší srandy k dělání, než chlastačky jako obyčejná děcka. Ze zvědavosti si cucnu ale překvapí mě, jak mi to zašumí na jazyku spolu se zvláštní silnou chutí a tak se trochu zakuckám. „Ty vole,“ vyvalím na skleničku oči.

 

Gabriel La Croix

„Copak, že by se ti líbilo víc, kdybych ti říkal koloušku?“ zašeptám tichostí do jeho ucha. Úplně vidím, jak při té nové přezdívce nadskočil. Asi mu takhle budu říkat častěji. Líbí se mi ty nové výrazy, co mi ukazuje. „Možná nemáš, ale musíš to mít pod kontrolou. Musíš pravidelně jíst a hlídat se, jinak bys mohl někomu ublížit.“ přísně na něj pohlédnu. Neměl by to brát na lehkou váhu, i když nemá hlad. „Je dost vznětlivý.“ ozve se Silvien a já po něm hodím pohledem, ať se do toho nemontuje. Tohle je jen věc mezi mnou a jím. Pokrčí rameny a pousměje se na toho svého psa. Ne, měl bych se naučit, že je to jeho partner. Navíc ten jeho úsměv, nikdy jsem u něj nic takového neviděl. „Chutná ti to?“ zeptám se ho a pohladím ho po tváři. Tváří se totiž dost zvláštně, jako by přemýšlel, jestli mu chutná nebo ne. Natáhnu se po skleničce s krví a trochu upiju. Vzápětí si přitáhnu Hazukiho tvář do polibku a krev mu polibkem předám. Vím, že je tvrdohlavý, ale v tomhle by mi měl věřit. „Víc mi věř.“ pronesu k němu a políbím ho na nos. Nato k němu skleničku přistrčím, aby přestal trucovat. Sám bych si klidně dal další krev, ale on to potřebuje víc.

 

Silvien La Croix

„Musí jíst.“ šeptnu ke svému malému štěněti. Ať se na to koukám jakkoliv tak musí pravidelně jíst. Je sice ohledně té proměny zvláštní, ale je to bývalý Lovec a ty jsou opravdu trochu jiní. Pár jsem jich zabil a i jeho bratra a přesto. Respektuje mě a vypadá to, že ke mně nechová ani nenávist. „Ne, nebolelo. Jen k tobě chci být upřímný, už ti nebudu nic zamlčovat.“ slíbím mu a významně na něj pohlédnu. Přeci jen, i když je hodně mladý, nezkušený a tak trochu motovidlo chci k němu být upřímný, alespoň pokud ho to neohrozí. Pak bych uvažoval nad tím jestli mu řeknu všechno „Myslíš, že bys mohl domluvit nějaké setkání se svým otcem?“ zeptám se ho a pak pohlédnu na Gabriela „A ty se asi postaráš o svoje lidi, že?“ zeptám se ho „moje lidi?“ koukne po mě s jistým překvapením a já kývnu „Jistě, já nebudu nikdy králem. Netoužím po tom a jen by mi to komplikovalo život. Takhle jsem spokojený.“ osvětlím mu situaci. „No dobře, já se toho ujmu.“ souhlasí se mnou. Navíc on se na to opravdu hodí líp, já nemám na to vládnout. „Tomoe?“ kouknu po svém štěněti. Je docela překvapivé od něj slyšet něco takového. Opravdu se nezdá. Vzápětí mu kocour skočí do klína. „Hodně si tě oblíbil, ale nezapomeň, že jsi jen můj.“ zašeptám Tomoemu s tichostí a jemně ho políbím na tvář. Přitom mi neujde, co můj bratr dělá „Taky byste si to mohli nechat na doma.“ poznamenám

 

Hazuki

Ne, koloušek se mi určitě nelíbí, sdělím mu pohledem. A opět mi dává kázání. Jeho bratr si samozřejmě taky nemůže odpustit připomínky. Že jsem vznětlivý? A jak si asi mám udržet pokerface, když mě pořád poučují? Jo, šampaňské mi chutná a naprosto mi postačí, krev teď nepotřebuju. „Docela ano.“ Odfrknu si a odložím skleničku se sektem, ale skleničku s krví si vzít nehodlám. Na okamžik ve mně zaplane naděje, když si ji vezme Gabriel a upije, ale vzápětí mám krev v ústech, kterou mi předá polibkem. Zachvěju se a nemám na výběr, než ji polknout. Sakra, teď cítím potřebu tu skleničku vypít a ještě ke všemu jsem z toho rozechvělý. Aneb jak jednoduše zalarmoval mé pudové reakce. A k tomu si to lajzne před bratrem. „Před kolika lidmi dnes ještě zahraješ divadýlko, huh?“ zabručím rozechvěle. To už je dnes po čtvrté, sakra, je tak indiskrétní. „Ale já ti věřím, jen se mi nelíbí, když je pořád po tvém,“ zamumlám. Na to se chopím skleničky a vypiju ji. Otřu si palcem ret a olíznu si ho. Nechci to přiznat, ale cítím se po té krvi opět velmi příjemně. Abych zamaskoval své uspokojení, upiji opět sektu. Nah, možná je trochu silnější. Mezitím Silvien deklaroval, že Gabrieli nechá trůn. Gabriel vypadá trochu překvapeně, ale takhle je to jen správné. I když pro mě budou věci v budoucnu komplikovanější. „Dnes ráno jsem ti to říkal. Abys získal to, po čem jsi dříve toužil,“ řeknu tiše a přivřu oči. Proč mám pocit, že se zahřívám? To je divné....i když ne nepříjemné. Pousměju se.

 

 

Tomoe

Chápu, že musí, ale nevypadá to, že by se mu chtělo. Hee, tak Silvien chce být upřímný, to ho šlechtí. Hádám, že návštěva tatíka ho vážně poučila. Uvidíme, jak mu to vydrží. Přikývnu. „Domluvím, táta je diplomaticky zaměřený, ten nás vyslechne, jen z toho musím vystříhat nějak mamku. Víš, jak je temperamentní. A není ve stavu, kdy by se mohla rozhorlovat. Shion jí dává zabrat, “ zakřením se. Tak vlkodlaci zkusí pomoct a na trůn egoistické princátko č.2. Ale lepší, než abych se musel dělit s upíry o Silviena. Začnu hladit kocoura a uculím se na Silviena. „Já vím, ty žárlivko,“ popíchnu ho. Pak pohlédnu na to, co Silvien komentoval a zrudnu. Šmarjá, před námi se muckat nemusí, ne? Koukám, že tohle princátko má taky prapodivné donucovací prostředky. Hazuki vypadá trochu vykolejeně, ale nakonec to rudý svinstvo vypije. Raději to ale zapije tím divným šumivým nesmyslem a zapojí se do diskuze. „To je fakt,“ okomentuju jeho slova. „Teď si můžeš projevovat dosyta svou ctižádost. Ty si vezmeš trůn a já se tak nebudu muset s upíry dělit o Silviena a hrát si na královnu. To by mi trochu nesedlo,“ uchechtnu se teatrálně. Ou, to šampaňský mi trochu rozvazuje jazyk. „Královnu, blábolíš nesmysly,“ zakroutí hlavou Hazuki. „No co, čeká to tebe, ty jsi aspoň krvesavka,“ nafouknu se naoko. Hazuki se tomu uchechtne. „To zní hrozně, Tomoe,“ opáčí pobaveně. Je nějakej veselej. Takovýho jsem ho ještě neviděl. „Ještě kdybych aspoň byl normální krvesavka, jak říkáš,“ řekne a zvedne se. „Jo, to už jsem zjistil, že máš krapet odchylky od upířího standardu,“ pokývám hlavou. K mému překvapení přejde k nám a sedne si po Silvienově druhé straně. „Tobě Gabriel asi neřekl, že jsem jiného druhu, že?“ osloví ho. „Zoubky mám,“ ukáže je. „Ale můžu bejt na sluníčku a jinou tělesnou teplotu a...“ vypráví a culí se jako mílius. C-co to do něj vjelo? „A stříbrný záda,“ dodám za něj a dusím smích. Hazuki se chová teď vtipně, jako by byl opilej. Nebo to jen hraje? Je nějak blízko Silviena. „Jestli jsi zvědavý, tak se můžeš kouknout,“ broukne Hazuki nakonec a nakloní hlavu na stranu. Vyprsknu smíchy ale při pohledu na Gabriela mi ztuhne na okamžik úsměv na rtech. Jemu se ta situace nezamlouvá. Ajaj.

 

Gabriel La Croix

Jeho rty jsou příjemné. Sice chladné, ale pořád tak hebké a poddajné jako předtím. „Přeci sám víš jak to s krví je. Musíš jíst, ať se ti to líbí či nikoliv.“ pronesu s vážností na Silvienovu adresu. Jen pokrčí rameny a už se o tom nijak nevyjadřuje. On to ví, jen rád rýpe, když může, ani se mu nedivím po tom všem, co jsem mu kdysi provedl„To nemělo být divadlo, ale chtěl jsem tě přinutit se napít.“ vážně odvětím a prsty mu přejedu po tváři „Nejspíš, ale dělám jen to co je pro tebe dobré. Musíš pravidelně jíst, i když nemáš chuť musíš to udělat, jinak neručím co by jsi mohl provést a já tě sice hlídat budu, ale nejspíš ne vždy.“ zašeptám po jeho dalších slovech. Nato se trochu odtáhnu a spokojeně koukám, jak skleničku vypije. Je dobře, že ustoupil. Nechci na něj tlačit, nebo se s ním hádat, ale musí vědět, že to s ním myslím dobře „Ano, toužil jsem po mnoha věcech, ale ty jsi můj život jaksi změnil. Vlastně jsi mi ho celý převrátil na ruby.“ povzdechnu si a prohrábnu mu vlasy. „Přesto, být králem s tak půvabnou partnerkou po boku se mi velmi zamlouvá.“ ušklíbnu se. Bude se toho muset hodně naučit, aby dostál postavení, které ho čeká. Neví totiž skoro nic o životě, který bude vést, ale budu ho mít jen pro sebe. Nikdo se ho neodváží dotknout. Bude mít postavení jako nikdo jiný. Najednou, ale začne být dost divný.

 

Silvien La Croix

„Nějak to zvládneme, nechtěl bych, aby si tvá matka dělala starosti.“ přikývnu. Hlavně, když je v stavu v jakém je. Přeci jen, dalo by se říct, že je to rodina, když je Tomoe můj partner. Upír a vlkodlaci, zvláštní představa, ale je to tak. „No co, prvně tě nemohl ani cítit a teď si k tobě chodí mazlit.“ zamrmlám „Jen ho chce donutit pít.“ šeptnu k němu vzápětí, když se tak zatváří. „Nebo radši chceš, abych ti taky prokázal svoji náklonost?“ zašeptám mu do ouška, které lehce olíznu. „Vím, že ti ta krev vadí, ale tohle je součástí mého života. Bez ní bych tě nemohl chránit.“ tiše zašeptám „Já vím, taky se o tebe nechci s nikým dělit. Navíc ty povinnosti a to všechno, bylo by to otravné.“ povzdechnu si „Navíc, Hazuki to bude mít extrémně složité, bude se muset hodně věcí naučit.“ pousměju se a kouknu k těm dvěma. Gabrielovi se představa vládnutí opravdu líbí a jak by taky ne. Vždycky po tom toužil a já o to opravdu nestojím. Takže každý bude mít něco, já klid se svým štěnětem a on trůn a toho svého upírka. „Hazuki?“ ozve se najednou Gabriel a já k nim stočím svůj pohled. Hazuki je na nohou a vzápětí se posadí ke mně. „Jsi člověk, Lovec a teď upír.“ pronesu s obezřetností, protože veškeré moje smysly mě proti němu varují. „To jsem nevěděl.“ pokračuju s tichostí a střelím pohledem po Gabrielovi. Vypadá to, že každou chvíli vyletí, ani bych se mu nedivil, protože ten jeho je úplně mimo. „Co jsi mu nalil?“ zavrčí vzápětí „Jen šampaňské.“ odvětím a střelím pohledem po Tomoem „Nežárli, ty jsi moje všechno.“ zašeptám a znovu pohlédnu na Hazukiho, který je najednou, až moc blízko. Opravdu je dost mimo, krví to zajisté není, ale to šampaňské jsme pili všichni, tak proč se tak chová? Žeby na něj měl nějakou reakci? Je pravda, že je to dost netradiční upír, ale i tak, je to jen pití „Hazuki, co si myslíš, že děláš?!“ ozve se Gabrielův dost naštvaný hlas. Stočím k němu pohled. Taky se zvedl a teď si pro toho svého miláčka přišel. Najednou se ode mě odlepí, jak si ho Gabriel přitáhne k sobě. Cítím z něj dost velké rozladění, snaží se kontrolovat, ale kdyby v tom Hazuki pokračoval tak bych nejspíš byl první na ráně. „V pohodě?“ zeptám se Tomoeho a stisknu mu jeho ruku. „Co to do tebe sakra vjelo?!“ vrčí Gabriel. Vidím, že se mu ukázali zuby a propaluje Hazukiho dost naštvaným pohledem. Kdyby to nebyl jeho partner tak bych si myslel, že na něj za chvíli skočí a rozerve mu hrdlo.

 

Hazuki

 Fajn udělat z Gabriela krále, je jedna věc, ale prohlašovat mě královnou a partnerkou. Né, to zní šíleně. Jsem chlap, ne ženská. A ani nejsem typický upír. To mi připomíná, Silvien to vzal nějak moc v klidu moji přeměnu. Asi ví naprosto kulový, jak to se mnou je. Gabriel je nějak tajnůstkářský. Ošiju se, je mi fakt zvláštně. Nakonec se přesunu k Silvienovi a mnohá tajemsví mé přeměny mu bezprostředně vyžvaním. Nemám nějak sílu a tak se o Silviena chtě nechtě víc opřu. Jsem zvědavej, jestli ho ty změny na mně překvapí a bude je chtít vidět. Tomoemu to přijde zábavné. A přitom nejsem jediný, kdo má ty odchylky od standardu, jak to nazval. Najednou se ozve Gabrielův hlas. Zvednu k němu pohled. Je naštvaný. Proč? Co se děje, dělám něco špatnýho? Z pohybu, jak si mě přitáhl, se mi na okamžik rozmázne obraz před očima. Pohlédnu do mu tváře, jeho zelené oči srší hněvem. A dokonce na mě cení zoubky. „Ah, roztomilý,“ zamumlám při pohledu na ně a pohladím Gabrieli tvář. „G-Gabrieli?“ pohlédnu mu přímo do očí. „Ty se...zlobíš?“ nakloním lehce hlavu na stranu. Huh?? Nepamatuju si, že bych udělal něco špatnýho. „Netrucuj,“ špitnu, dám mu letmý polibek a obejmu ho. Čelo si opřu o jeho krk ale v příští vteřině už nevím o ničem, co se kolem mě děje.

 

Tomoe

Heeergot, co se to děje? Bavil jsem Hazukiho reakcemi, ale Gabrielovi to ani v nejmenším zábavné nepřišlo. Obvinil Silviena, že mu něco nalil, ale pili jsme to všichni a já jsem v pohodě. „Uh, jo, já jsem v klidu,“ opáčím zmateně Silvienovi. „Není Hazuki opilej? Třeba má blbou toleranci na alkohol. I když teda nezdá se, že by toho moc vypil,“ okomentuju to při pohledu na poloprázdnou skleničku šampaňského. To si sotva cucnul. To je divný. Gabriel se vzteká, protože byl Hazuki až moc blízko Silviena? A nebo je to i tím, že o něj má starost? Hazuki nevypadá, že by si to příliš uvědomoval. Nechápavě na Gabriela kouká a místo toho mu řekne, že je roztomilej?! Cože? Co je na tom vzteklounovi s vyceněnými zuby roztomilýho? „Hazuki fakt přebral,“ zamumlám a raději odvrátím hlavu, abych zakryl pobavený úšklebek. I když vzato kolem a kolem situace až tak zábavná není. Nakonec je Hazuki zticha zůstane objímat Gabriela. „Je v pohodě?“ zeptám se opatrně.

 

Gabriel La Croix

Tohle není normální, cítím, jak to ve mně bublá vzteky. Mám co dělat abych se kontroloval, když je tak blízko Silviena, ale vzápětí už ho svírám v náručí. Je nějaký teplý, víc se zamračím, asi pití opravdu nesnese. Ta proměna s ním opravdu dělá divy, občas ho vůbec nepoznávám. Jeho noční můry byli špatné, ale tohle…. nevím jak to popsat. „Ano?“ zeptám se ho a zahledím se do jeho nádherných očí. přijdou mi, že jsou trochu nepřítomné, ale stejně na mě hledí „Ne, nezlobím.“ odvětím šeptám a prsty mu projedu vlasy. „Na tebe se přeci zlobit nemůžu.“ znovu si povzdechnu a pevněji ho obejmu. „Ani netrucuju.“ prohodím. Je opravdu hodně přítulný, ale nemusel to zkoušet na Silviena. Vadilo mi to, hodně, jak se k němu tiskl. Je přeci jen můj, jak pak může koukat na nikoho jiného „Příště už pít nebudeš.“ zabručím, ale vzápětí mi v náručí zvláční. „Troubo.“ zamručím a vezmu si ho do náruče „Myslím, že naše dnešní návštěva končí.“ pronesu na Silvienovu adresu „Nejspíš.“ kývne a zvedne se. Přitisknu si k sobě Hazukiho, který odpadl a teď vůbec neví o světě. o tomhle si budeme muset později promluvit.

 

Silvien La Croix

„Opravdu?“ kouknu po něm. Přišlo mi, že na okamžik žárlil a teď je trochu vykolejený, ale ani se mu nedivím. Hazuki je opravdu tak trochu mimo. „Nejspíš to tak vypadá.“ přikývnu. Bylo to dost nepříjemné, když se přede mnou producíroval. Možná dřív by mi to lichotilo, ale teď mám někoho kdo je mi velmi drahý tak jako nikdo jiný. Nicméně jen zůstanu koukat, jak s ním Gabriel mluví, jemně a starostlivě, ale když jde o někoho jinýho tak je to pořád ten stejný Gabriel „Taky si myslím, on a pití nejdou dohromady.“ přikývnu. Gabriel po mě hodí varovným pohledem a já se jen pousměju, Nezměnil se „Je, jen odpadl.“ povzdechne si Gabriel „Asi to bude nejlepší.“ přikývnu a pohladím Tomoeho. Přitom se zvednu a zamířím do kuchyně, kde připravím Garielovi a Hazukimu krev. Potřebují ji mnohem víc jak já, navíc já mám dobré kontakty a mám ještě dost velké zásoby. Nehodlám totiž nic podcenit. Vrátím se do pokoje, kde Gabrielovi tašku předám „Dík.“ kývne. Hazuki se mu jen zavrtí v náručí a spí. „Bylo to docela zábavné.“ prohodím, i když vím, že si od něj vysloužím ten jeho varovný výraz „Jo a příští týden začínáš pracovat.“ připomenu mu. Jen kývne a zamíří ke dveřím s Hazukim v náručí. Zůstanu se za nimi dívat. Jsem opravdu rád, že našel někoho takového, kdo mu změnil jeho život k lepšímu. Teď pro mě znamená opravdovou rodinu a já jsem na něj hrdý.

 

Tomoe

Tak po té parádě, co nám tu předvedl, si Hazuki bezstarostně usne. Pořád jsem z toho nějakej tumpachovej. A navzdory naježeným Gabrielovým pohledům, které naštěstí nejsou mířeny na mě, se začnu znovu pobaveně culit. Abych to skryl, upiju znovu trochu té bublinkové praštěnosti, co Hazukiho odrovnala. Brr, jak tohle někdo může pít? Kdyby to bylo aspoň sladký, ale tohle fakt není nic pro mě. A hlavně nic pro Hazukiho. Oh, zdá se, že naše návštěva si opět dává odchod. Náhle a kvůli nějakému problému. Mám pocit, že veškeré naše návštěvy končí poněkud nešťastně, teď to alepoň nebyla má chyba. „Moc jste se nezdrželi, ale snad se zas brzo uvidíme,“ mávnu Gabrielovi na rozloučenou. „Teda pokud nebude mít Hazuki ještě kocovinu,“ zahihňám se, mrsknu oušky a rozvalím se přes opěrku gauče. Zůstanu vrtět ocasem a úkosem pohlédnu na Silviena, který se tváří spokojeně při pohledu na pečujícího mladšího brášku, kterému dá na cestu ještě pár dalších krvavých svačinek. Nakonec je ten podivnej páreček pryč. Zůstanu rozvalenej, jak jsem, a stále zůstávám za vrtění ocasu Silviena pozorovat. „Tak jak se cítí vaše ego, Králi perverzáků?“ zeptám se nonšalantně a přivřu oči. „Nekoukej na mě, že nevíš, o čem mluvím. Dobře jsem si všiml tvého „ah jakýto problém, když se přede mnou tak producíruje, snad by mi to i lichotilo, nebýt zadanej“ pocitu. Když opilá osoba ukazuje zoubky, Cassanova má pocit, že je sváděn, hm? Tvůj bráška to zjevně vidí stejně, hm?“ Broukám náležitě přezíravým tónem. „Mám ti snad taky ukázat zoubky?“ Vycením ty svoje a jsem zvědavej na reakci. Dneska bude ještě sranda, zavrtím znovu energicky oušky. „Ale to tě bude něco stát,“ zazubím se. Nečekám na odpověď, plácnu ho po paži a seskočím z gauče. „Máš babu, Silviene,“ houknu vesele a ve skoku se přeměním do vlčí podoby. Mám chuť si hrát!

 

Gabriel La Croix

Tiše si povzdechnu, Hazuki se dneska opravdu předvedl. Vůbec nevím, kde se to v něm vzalo, ale hlavně, proč se musel plazit po Silvienovi. Zamračím se, ale při pohledu na jeho sladkou a tak klidnou tvář si znovu povzdechnu. Není to normální, ale vlastně se ani na něj nemůžu zlobit, ale k pití ho rozhodně už nepustím, vypadá to totiž, že to s ním nezvládá, ale taky to mohl říct dřív „Hazuki.“ s tichostí zašeptám jeho jméno. „Nejspíš to bude nevyhnutelné.“ zamumlám směrem k bratrovi partnerovy, jo je to jeho partner. Přitom se na něj zkoumavěji podívám, vypadá to totiž, že i on tak trochu přibral „Vypadá to, že Hazuki není jediný kdo to s pitím tak trochu přehnal.“ ušklíbnu se. Silvien si asi taky pořádně užije, když je ten jeho v takovým stavu. Nicméně já se teď věnuju jen svému Hazukimu. Když jsem venku políbím ho do vlasů a odnesu do auta. Sam celou dobu čekal. S pozvednutým obočím na mě pohlédne, ale ani necekne. Uložím ho dozadu a sednu si k Samovi dopředu. Řeknu mu co se dělo a o čem jsme s bratrem mluvili. Společně to začneme probírat. Přitom mi neujde jak se kouká dozadu na Hazukiho, takže mu vyklopím i to co se mu stalo „Nejspíš by už neměl pít co?“ neodpustí si rýpnutí a já ho probodnu pohledem. Nakonec dojedeme ke mně domů. Já vezmu Hazukiho a Sam nákupy. Odneseme to všechno nahoru a já uložím Hazukiho do postele. Pak se Samem vybalíme nákupy „Ozvu se ti, kdyby něco dej mi vědět.“ pronesu k němu a s kývnutím se rozloučíme. Krevní náhrady dám do ledničky a povzdechnu si. Rozvážu si kravatu a zamířím zpátky do ložnice kde spí „Tak co s tebou?“ zamumlám a sednu si k němu prohrabujíc mu vlasy. Vypadá tak zranitelně.

 

Silvien La Croix

Dnešní návštěva byla opravdu zajímavá a co teprve ten konec. Opravdu zajímavé. Ani se nedivím, že Gabriel tak reagoval, nebýt bratry a toho všeho skoro bych čekal, že se na mě vrhne. Nakonec se rozloučíme a já se vrátím k Tomoemu. „Měl pravdu.“ zamumlám pro sebe. Tomoe to s tím pitím taky přehnal „Radši už to nepij.“ poznamenám, když se znovu napije. „Na co se cítím?“ zeptám se ho a začnu si ho měřit. Má dost zarudlé tváře, ale přičítám to tomu alkoholu, hlupáček jeden, pití fakt nesnese. „Jediný na kom mi záleží jsi ty, ty chlupáčku.“ odvětím a dojdu k němu. Prohrábnu mu vlasy a dotknu se jeho tváře, docela hoří. „Navíc, Gabriel by mě asi zabil, kdybych se o něco pokusil. Hazuki je jen jeho a ten kdo na něj sáhne by to asi nepřežil.“ pokračuju a se zájmem si ho prohlížím. Nejspíš ho baví mě svádět, když se přede mnou tak rozvaluje. „Tvoje zoubky jsou mnohem víc sexy.“ zašeptám s tichostí a přivřu oči. Myslím, že téhle situace by se dalo náležitě využít a pro nás oba by to mohlo být jaksepatří příjemné. „Něco stát a co tím myslíš štěně?“ s něhou se ho zeptám a ucuknu „To jako myslíš vážně?“ zeptám se ho a sleduju jeho mizející hřbet. On si chce opravdu hrát, opravdu je to ještě štěně. Povzdechnu si a vydám se za ním, dřív než něco natropí.