Gabriel La Croix

Zaplatím a obléknu si kabát. Domluvili jsme se, tak nemá cenu zůstávat v takové smradlavé putyce. Nerad sjednávám obchody, nebo vyřizuju takové věci na těchto místech, mezi spodinou, která mi nesahá ani po kotníky. Ale někdy to je kvůli bezpečnosti nutné.  Přezíravě ty lidské bytosti přejedu pohledem. Jsou dobré jen ke dvěma věcem. Na jídlo a na sex, jiné využití nemají. Navíc jsou tak slabí, nic nevydrží a až moc projevují svoje city. Emoce, ty jsou jen na obtíž. Mého bratra úplně pobláznily, kvůli nim se vzdal tolika věcí, jen aby mohl být s nepřítelem. Nechutné a stejně jim to dlouho nevydrží. Ale je pravda, že někteří ti červi jsou opravdu chutní, docela bych si dal, i když tady není nikdo zrovna použitelný. Nakrčím nos a zamířím k východu. Cestou bych se mohl stavit v nějaké lepší společnosti. Dnes bych se nakrmil a možná i něco víc. Vždyť každý občas potřebuje odreagování.

Hazuki

„Ještě sklenku...ne, dejte mi celou flašku,“ poručím barmanovi a postrčím k němu svou prázdnou skleničku. Nevím, kolikátá je to v řadě a ani se tím nehodlám zabývat. V tuto chvíli je vskutku málo věcí, které by stály za to, abych se jimi zabýval. Snad jen...abych něčím utlumil tu žhavou výheň uvnitř sebe. Tu bolest ze ztráty, vztek, nenávist, strach, lítost. Prohrábnu si prsty ofinu svých světlých vlasů a zapřu si rukou čelo. Zdvihnu jen oči, když ke mně barman položí láhev a dolije mi skleničku. Mlčky a jen kývnutím to přijmu a napiju se. Po tváři mi steče osamělá slza. „Bratře,“ zašeptám bolestně a naklopím do sebe celou skleničku. Pak ji ale pevněji sevřu a ta se mi roztříští v prstech. „Do hajzlu se vším,“ zavrčím tiše. Ne...do háje s těmi krvesavými zmetky. Jak se opovážili zabít mi bratra?! Byl jediný, koho jsem měl. Kdo by čekal, že se do našich záležitostí bude plést nějaký upír? V normálních případech se přeci o vlkodlaky nestarají a jsou nepřátelé. A samovolně na Lovce rozhodně neútočí! Co se s tím světem děje, huuh?! Utřu si slzy vzteku, které se mi draly do očí. Prudce se zvednu a zapotácím se. Na to vytáhnu z peněženky útratu, zamumlám „drobné si nechte“ a zamířím na vratkých nohách z baru. Je to dost náročné, jakkoli se snažím vypadat v pohodě. Z množství alkoholu se mi motá hlava a je mi horko. Vzápětí zakopnu o něčí botu, ale místo, abych dopadl na tvrdou zem, skončím v něčím náručí.  Vzhlédnu vzhůru a pohlédnu do povýšené ale neuvěřitelně krásné tváře nějakého neznámého týpka. „Hmm, sorry, hezoune, tohle jsem nějak nezvlád',“ vybreptnu a snažím se přinutit své rozechvělé nohy, aby pevně stály.

Gabriel La Croix

Už jsem skoro u dveří, když mi zkříží cestu opilec. Táhne to z něj pořádně, ušklíbnu se, když se poroučí k zemi. Najednou se to nějak seběhne a mně padne přímo do náruče. Je docela těžký, už ho chci pustit, aby si ustlal na zemi, když ke mně vzhlédne. Je docela pohledný, vlastně by opravdu stál za hřích. Znovu se ušklíbnu a prsty mu přejedu po linii tváře. „To máš pravdu,“ zabručím. Možná jsem pro dnešní večer našel to, co jsem hledal. Něco k jídlu a něco na pobavení. Navíc pochybuju, že by mohl říct ne. Mně nikdo nikdy neřekne ne. Ne, když jsem si vybral. „Tak co, půjdeš se mnou?“zeptám se podmanivým hlasem a zahledím se mu do očí.  Sice je dost mimo, ale i tak se pobavím. Jen jeho to nejspíš bude bolet, ale co. Je to jen člověk, a ti jsou jen na jedno použití.

Hazuki

Huh? On mě pohladil? Zmateně na neznámého pohlédnu, když mi přejede prsty po tváři. „Eh? Cože? Jako kam?“ zamumlám a cítím, jak se ve mně něco zachvěje, pod jeho tajuplným pohledem. Co to na mě zkouší? Jako, že to na mě zkouší v tamtom ohledu? Proti mé vůli mi zčervenají už tak dost alkoholem znachovělé tváře. „Sorry, hezoune...jak bych to jen řekl, já za tamten tým nekopu, takže...,“ začnu zmateně vykládat. To jsem se dostal do situace. Všechen ten vztek a bolestné emoce ze mě ještě nevyprchaly a já se kvůli tomu všemu, co jsem vypil, ani nedokážu efektivně bránit nabídce nějakýho modela. Hmm, nebo je to prostitut? Ne, na to má příliš drahý ohoz, zhodnotím pohledem. Pokusím se znovu postavit, ale hlava se mi nesmírně motá, takže se neznámého pevněji chytnu za kabát. Cítím se tak rozporuplně. Zvednu opět k neznámému pohled, rozmlžuje se mi kvůli slzám. „Kam?“ hlesnu.

Gabriel La Croix

Znovu se ušklíbnu, nepřipadal mi tak hloupý, že by mu to nedošlo, ale co, je to vlastně úplně jedno. Chci od něj jen dvě věci a na to mozek rozhodně nepotřebuje. Nicméně cítím jeho pocity, zmatek, nejistota, zajímavé. „Jak to můžeš vědět, když jsi to nezkusil,“ zašeptám s tichostí a nespouštím pohled z jeho očí. Sice se snaží trochu bránit, ale tyhle chabá slova a jeho rozechvělé nohy mu k tomu moc nepomůžou. Je můj a bylo to jasné hned od začátku, teď je jen otázka, zda-li to bude dobrovolně či se zmůže na odpor. Jakmile sevře můj kabát, napnu se. Nelíbí se mi to. „Ke mně,“ odvětím vzápětí. Takže to půjde po dobrém, má štěstí. Myslím, že z něj ten alkohol docela brzy vyprchá, až si ho vezmu do parády. Podepřu ho a odtáhnu ho ven, kde již čeká řidič s autem. Naložím ho a nechám se odvézt domů.

Hazuki

Dezorientovaně se rozhlížím kolem sebe. Kam mě to ten oprsklej týpek zavezl? Vůbec jsem se nestihl bránit, když mě popadl, strčil do auta a někam odvezl. Musím být tím alkoholem ztřískaný víc, než jsem si původně myslel. No, přepadl mě v mé slabé chvilce. To je fakt podlý. Otřu si dlaněmi vlhké oči a snažím se vstřebat prostředí, ve kterém jsem se ocitl. Můj únosce si zjevně potrpí na vysoký standard. „Co máš se mnou, sakra, v úmyslu?“ Loupnu po něm neklidným pohledem a v duchu prosím své tělo, aby se co nejrychleji vzpamatovalo. Jakkoli jsem pod vlivem alkoholu, instinkty mi napovídají, že jsem v průšvihu. I když jde nejspíš jen o bezpečí mé zadnice v tomhle případě. Každopádně za tyhle instinkty vděčím svému výcviku. Zatím nikdy nezklamal.

Gabriel La Croix

Cesta proběhne v klidu, trochu jsem čekal nějaké protesty, ale jak vidno, tak s ním ten alkohol pořádně zamával. Nicméně i kdyby protestoval, tak mu to moc nepomůže. Pro dnešní noc je jen můj, ať se mu to líbí či nikoliv. „Co myslíš?“odvětím a stáhnu si kabát, hodím ho do křesla a dojdu k němu. Sotva na těch vratkých nohou stojí. „Myslím, že se přesuneme, co myslíš?“zeptám se a prsty mu přejedu po tváři. Má hladkou pleť. Celkově vypadá líp jak kdokoliv jiný. Možná jsem našel někoho opravdu zajímavého. Nakloním se k němu a prsty mu přizvednu bradu. Nato ho velice hluboce políbím. Plně si ho vychutnám. „Jsi chutný,“ zamručím, když se odtáhnu a vpiju se mu do očí. „Tak co, půjdeme?“zeptám se s úšklebkem.

Hazuki

Hmm, vůbec se s tím nepárá. Je mu fuk, že se známe pár minut, dotýká se mě s takovou arogancí a samozřejmostí, jako by mu ležel svět u nohou. Tenhle typ lidí nesnáším ze všech nejvíc a já mám tu smůlu a jednomu z nich padnu do rukou. Šokovaně vytřeštím oči, když mě políbí, a zakryju si pusu. Proč se na mě takhle dívá, přece si nemůže myslet, že mě tím sváděním jen tak zviklá! I když je fakt, že v líbání je zjevně zručný. Takový polibek jsem nikdy předtím nedostal. Zhluboka se nadechnu a v rámci možností vyrovnaně oplácím hezounovi jeho svádivý pohled. „Říkám ti, že na takový typ věcí nejsem. Chlapi mě nezajímaj,“ odpovím a zamračím se. Pravda, jeden mě zajímá, ale to jen kvůli pomstě. Takže sorry, mladý pane, ale jen co se vzpamatuju, mizím odsud! „Nikam s tebou nejdu,“ dodám a založím si ruce na prsou.

Gabriel La Croix

Je opravdu z toho pití tak bezbranný a já mám rád bezbrannou kořist, i když jsem se zatím nerozhodl, jestli ho chci jen do postele nebo i jako svačinu, i když to by sotva přežil. A navíc by bylo škoda, takového krasavce. Ale uvidí se, prvně si s ním užiju. Krmení budu řešit až potom. „Žeby tvůj první polibek?“zeptám se pobaveně. S šokem jakým to vzal, je to celkem pravděpodobné. Nicméně ten jeho výraz je k nezaplacení. „Neboj se, dítě ti neudělám,“ ušklíbnu se. Ten s tím nadělá, já sice nemám vyhraněné preference, ale je fakt, že chlapi toho vydrží o dost víc. „Navíc, už jsi tady, takže bude po mém.“ S klidem pokračuju hledíc mu do očí. Znovu se k němu nakloním, ale jen ho prsty pohladím po tvář. „Ukážu ti něco, co jsi ještě nepoznal,“ zašeptám a rukou ho obejmu kolem boku a přitáhnu si ho do objetí. Tím ztratí rovnováhu a přímo se o mě opírá.

Hazuki

„Nebyl první,“ odseknu a zrudnou mi uši. Co si myslí, namyšlenec jeden, že jsem panic, nebo co?! Neubráním se protočení očí nad kecy, jakými mě tu častuje. To je od něj šlechetné, že mi neudělá dítě. Dělá si snad ze mě blázny?? Nabuzen alkoholem začínám cítit mírné podráždění. Po jeho nebude teda ani náhodou! „Ha? Co to-,“ využil mé špatné stability a přitáhne si mě do náruče. Otráveně se ušklíbnu, tohle se mi vymyká z rukou. „Hoo, něco co jsem nepoznal? Hodláš mi snad ukázat něco, co v kalhotech nemám i já, nebo co? Ne díky, vážně to nemám zapotřebí,“ ucedím kysele. Do hajzlu.

Gabriel La Croix

“Tak to byla tvoje reakce dost přehnaná, nemyslíš?” ucedím a sleduju jeho reakce. Zatím se ještě bavím, ale brzo se bavit přestanu. Nemám náladu se s ním celou noc dohadovat, když můžeme dělat mnohem příjemnější věci. “Nelíbí?”zašeptám mu do ucha, které vzápětí jazykem jemně olíznu. “Jsi sladký jak cukroví,” zašeptám a pevněji ho obejmu. “Ale já se tě na tvůj názor neptal, vlezl jsi mi do auta, šel se mnou do bytu. Nemysli si, že tě nechám odejít,” rozhodně pronesu a pustím ho, ale jen pro to, abych ho mohl podepřít a odvléct do ložnice.

Hazuki

Zachvěju se proti své vůli, když mi olízne ucho.  „Sakra,“ zamumlám tiše. Haa?? Já k němu do auta ani do jeho bytu nešel dobrovolně, ne? Prostě nešel! Kdo by šel s nějakým chlapem, kterýho sotva potkal? Pokusím se bránit, když mě podepře a vleče do své lo... Co to má být?! Tušil jsem, že je to bohatej fracek, ale tahle obří místnost, které dominuje luxusní postel a další vybavení, je na mě prostě moc. Navrch k tomu celá jedna stěna chybí a místo ní máme perfektní výhled na noční město. Výjev jak z nějakého romantického filmu, dělá se mi z toho zle. Obzvlášť protože můj únosce předpokládá, že já budu hrát roli té šťastné uspokojené ženy. Ani nápad!  Konečně se vyvléknu z jeho sevření a na vratkých nohou od něj pár kroků odstoupím. „Tohle nehrozí, nemysli si, že se ti podvolím! Kdybych nebyl napitý, tak bys neměl šanci,“ vydechnu a hledám únikovou cestu. Je jen jedna. Ale kolem něj se nedostanu. Jsem teď opravdu v hajzlu.

Gabriel La Croix

„Ale, ale co je to za reakci?“zamumlám, když se zachvěje. Takže přeci jen ho nenechávám chladným, jak by taky ne. Pod mým kouzlem se podlomí nohy leckterým ženám. Nevím, proč by nějaký opilec měl být vyjímkou. „Neboj, užiješ si to,“ pokračuju. Vlastně spíš si to užiju já, on se zítra nedokáže ani pohnout. Hodlám to s ním totiž dělat, dokud neomdlí a to nebude dřív, než budu spokojený. „Nemůžeš protestovat,“ zareaguju na jeho odtažení. Sotva stojí na nohou, ale vím přesně, na co myslí. Jak a kudy by mohl utéct. Škoda, že je to obyčejný člověk. Absolutně bez šance. Je naprosto v mé moci, už ho vidím, jak pode mnou bude sténat blahem. „Ale ty napitý jsi, ale i tak. Byl bys bez šance.“pronesu a dojdu k němu. Chytnu ho za zápěstí a dotáhnu k posteli, na kterou ho hodím. S pohledem na něj si sundám sako a uvolním kravatu. Čeká mě velice, ale velice zajímavá noc.

Hazuki

Zalapám po dechu, když mě hodí na postel. Ten prudký pohyb způsobil, že se se mnou celá místnost zatočila. Zakryju si hřbetem ruky oči. „Mysli si, co chceš. Já nejsem z těch, co se vzdávají snadno,“ opáčím, když se trochu seberu. Co teď? Je mnohem silnější, než se na první pohled zdálo. Normálně by mě nikdo jako on tak snadno nepřepral. Buď je silnější a trénovanější, než vypadá, nebo jsem teď v opravdu politování hodném stavu. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Tss, tváří se tak sebejistě a svůdně. Bude mít smůlu. V životě jsem se nevzrušil při pohledu na chlapa, pochybuju, že když se mě jeden bude dotýkat, že se to změní.

Gabriel La Croix

„Myslím, že už ses dávno vzdal,“ zhodnotím jeho marné snahy. Alkohol dělá občas divy, ale alespoň je o dost povolnější, než by byl za střízliva. Spočinu na něm pohledem. Na té posteli vypadá opravdu lákavě. Možná přehodnotím i to s tím krmením. Ještě se uvidí, jak se osvědčí. „Tak co, připravený?“zeptám se pobaveně a sednu si k němu na postel. Skloním se k němu a prsty mu přejedu po tváři „Asi by to chtělo zbavit se toho oblečení,“ navrhnu a znovu ho políbím. Přitom mu prsty přejedu přes jeho hruď. Když se dostanu až k jeho kalhotám, tak mu prsty pod košili zajedu a dotknu se jeho kůže. Uvidíme, jak dlouho to vydrží.

Hazuki

„Nemel nesmysly,“ syknu. Zúžím oči, když si dovolí mě znovu pohladit. Zapřu se proti němu dlaněmi, ale ani tak mu nezabráním, aby mě políbil, zatímco jeho nenechavé prsty přejíždí po mé hrudi. Prudce se nadechnu, jeho prsty na mé kůži studí jako led. „Sakra, nedotýkej se…,“ nedořeknu a cuknu sebou. Zatraceně, ten šimravý pocit. Podivně to šimrá, když mi přejíždí po břiše. Netušil jsem, že jsem tam citlivý. Se ženami jsem hlavní úlohu přebíral já a tak si některých věcí nejsem vědom. Do háje, a že mě to citlivé místo donutí uvědomit si nějakej chlap, je mi hanba. Zatnu břišní svaly, ale ani to není dostatečně účinné.

 

Gabriel La Croix

„Nesmysly?“ušklíbnu se pobaveně. „Takže se ti to přeci jen líbí?“pokračuju a prsty mu prohrábnu jeho světlé vlasy. Vypadá to, že je i docela citlivý a přitom se nato moc netvářil. „Takže je to poprvé, co budeš s mužem?“zeptám se, i když odpověď už předem znám. Možná byl se ženami, ale teď pozná něco, co nikdy dřív nepoznal. „Trochu víc postoupíme,“ rozhodnu. Takže za chvíli jsem nad ním. Vyhrnu mu košili skoro, až ke krku a a prsty zabloudím k jedné z jeho bradavek. Přitom si znovu přivlastním jeho rty. Jsou měkké a poddajné. Nejradši bych do něj rovnou vrazil, ale tím bych si s ním moc neužil. Za ty roky jsem zjistil, že když nezanedbám přípravu tak si užiju mnohem více zábavy.

Hazuki

„Nepokládej pitomý otázky,“ zaprotestuju a uhnu hlavou, zatímco mi sahá na vlasy. Jistě, že to bude poprvý, kreténe. Který normální muž by to dělal s jiným mužem?? I když můj bratr v tom zrovna zábrany neviděl, to je pravda. Ztuhnu a začnou mě opět pálit oči, když si na něj vzpomenu.  Nestihnu proto zabránit tomu chlápkovi, aby mi vyhrnul košili a dál se mě dotýkal. Kruci, kde se mě to dotýká?! Tam se člověk obvykle dotýká žen. To..to lechtá! Zavrtím se a chci zaprotestovat, ale nemůžu. Čelím dalšímu z jeho polibků. Do háje, proč je tak težké se jim bránit? Semknu víčka a opět odvrátím tvář. Můj dech se stává rozechvělejším. To se mi nelíbí, tohle by se nemělo dít!

Gabriel La Croix

„Proč ne?“opáčím znovu a jen se jeho marným snahám znovu ušklíbnu. Docela ubožák, takhle se marně snažit. Prsty jemně začnu mnout jeho bradavku. Přitom ho nepřestávám líbat. Cítím, jak se pode mnou chvěje, ale nedbám na to. Jednou rukou mu pořád mnu bradavku, zatímco druhou mu rozervu košili, když se jí pokusím stáhnout. Nato si stáhnu kravatu. Vím, že nebude protestovat, ale proč si ho absolutně nepodrobit. Zavážu mu jednu ruku a vzápětí k ní přivážu i druhou. „Tak je to lepší,“ zašeptám a odtáhnu se z polibku. Jedna z jeho bradavek je už tvrdá, takže se prsty přesunu k té druhé. Pod sebou navíc cítím jeho chvějící se tělo.

Hazuki

Bože, on si s mou bradavkou vysloveně hraje. Nhh, začíná být docela přecitlivělá. Ať už sakra přestane, ani protestovat nemůžu, protože mi dá sotva prostor k nadechnutí. Huh?! Moje košile, ten kretén, jak ji mohl tak jednoduše rozervat? Grr, tenhle týpek je fakt psycho. Co, on.. Svázal mě! „Rozvaž mě, sakra!“ trhnu svázanýma rukama. Ngh, kdybych teď měl víc síly, tak by mu kravata na mé spoutání sotva stačila, ale v tomhle stavu? Obzvlášť, když mě rozptyluje dotyky na těle. Opět sebou trhnu, když začne trápit i mou druhou bradavku. Tentokrát se při tom trhaně nadechnu. Začíná mi být podezřele teplo. Sakra, aniž bych chtěl, mé tělo začíná pomalu ale jistě reagovat na dotyky a polibky nějakýho chlapa, o kterým nevím nic, ani jeho jméno! A vůbec, voní nějakým podivným parfémem a šíří kolem sebe feromony, jak nějaký alfa samec. To je na mě prostě moc!

Gabriel La Croix

„Neříkal někdo, že tu za tenhle tým nekope?“dovolím si ho pobaveně popíchnout. Za chvíli bude nadrženej jako jakákoliv jiná ženská. Lidská těla jsou tak citlivá. Podlehnou, i kdyby sebevíc nechtěla. Znám lidi, až moc je znám a znám všechna jejich tajemství a slabiny. A on bude jen můj, uvidíme, jak si povede dál. Když jen z mého dotyku se chová takhle. „Ne!“odvětím a dál se mu věnuju. Rty se přesunu na jeho krk. Stačilo by se jen zakousnout, úplně cítím, jak  mu krev protéká tělem, ale na to bude ještě času dost. Když uznám, že je jeho bradavka dostatečně tvrdá, zamířím rukou do jeho klína „Ale, ale, tady je někdo vzrušený,“ ušklíbnu se a dráždivě přejedu přes jeho nabuzený rozkrok. „Myslíš, že bych s tím měl něco udělat?“zeptám se s tichostí a políbím ho na ucho. Dost se jeho reakcemi bavím. Pokaždé mi to přijde s lidmi zajímavé, navíc on mi nějakým způsobem přijde jiný, mnohem zajímavější.

Hazuki

„Tss,“ zasyknu naštvaně na jeho komentář. Reaguju, protože se dotýkáš na divných místech! A protože jsem opilý, určitě může za to ten alkohol. Až tohle skončí, přísahám, že už nikdy nebudu pít. Tohle už nikdy nechci zažít! Lehce vzdechnu, jeho rty na mém krku mě rozechvívají. „Ahh! Kde se to sakra dotýkáš!“ zasténám. Kecy, to nemůže být pravda! Jsem vzrušený?! Vážně mě vzrušil chlap?? Tohle je můj konec, moje hrdost právě dost utrpěla. „Nic s tím nesmíš udělat, okamžitě na to zapomeň,“ můj hlas zakolísá. On nesmí...nemůžu mu dovolit něco takového.

Gabriel La Croix

„Ale no tak,“ popíchnu ho znovu a pokračuju v jeho dráždění. Cítím jeho tep, srdce, které začíná bít mnohem rychleji. On se bojí, bojí se, co mu můžu všechno udělat. Ušklíbnu se, jsem rád, když se mě ti lidští červi bojí. „Myslím, že tam, kde se to tvému tělu líbí,“ odvětím a pomalu mu rozepnu kalhoty. „Ale ano, naopak. Já smím cokoliv,“ s klidem odvětím a bez dalších průtahů mu prsty zajedu pod jeho trenky. Vzápětí se ušklíbnu, tohle jsem opravdu nečekal. „Tvému tělu se to velice líbí,“ zamumlám s jistým pobavením a víc se nad něj nakloním. „Dneska tě nenechám vydechnout,“ slíbím mu a znovu si vezmu jeho ústa, i když tentokrát ho donutím, aby pro mě svoje ústa otevřel. Začnu jazykem rabovat jeho ústa a to s takovou razancí, že by mu brzy mohl dojít vzduch.

Hazuki

„Haah, hnn!“ celý se napnu pod přímým dotykem. To není pravda, nemůže se mi to líbit. Nemělo by! Samolibý spratek, moc si dovoluje. Proč jsem se dostal do takovéhle situace zrovna já? Znovu trhnu spoutanýma rukama, ale kravata se mi jen víc zařízne do zápěstí. Tváře mi zahoří ponížením. Poutání. To, co dělá mnoho z mých spolubojovníků předtím, než zabijí naše nepřátele. Já jako solitér, co pracuje častěji sám, tohle nedělám, přesto teď na vlastní kůži zakouším pocit spoutané kořisti. Jak zahanbující. Se vzdorem oplatím svému nepříteli pohled, než jsem spoután dalším z jeho polibků. Teď jsou ale jiné. Nejsou jemné, jsou dravé, žhavé a …. vzrušující. Spolu s jeho prsty na mém mužství mám pocit, že se zblázním. Ačkoli se té myšlence bráním, vím, že je to hrozně příjemné. Až na ten fakt, že to vážně nechci!

Gabriel La Croix

„Jsi vzrušený jako jakákoliv děvka,“znovu ho popíchnu. Baví mě si s ním hrát. Ponížit ho, zlomit ho a pak mu ukázat, kdo je tu pánem. Ukážu mu, jak moc se mu to nelíbí, ale jeho tělo ho vždycky zradí. Jeho tělo po těch dotycích touží, ba po nich přímo baží. Prsty laskám jeho horké mužství, pod mými dotyky tvrdne jako předtím jeho bradavky. Věnuju se mu dostatečně dlouho, ale po chvílí cítím, že bude na svém vrcholu, ale nejde tu přeci o něj, ale o mé potěšení. „Takhle si jen ublížíš,“ zareaguju na jeho snahu, když ho nechám znovu nadechnout. Nadzvednu se nad něj a stáhnu mu zbytek jeho oblečení. Vzápětí se svléknu i já a znovu se nad ním skloním „Posuneme to na další level.“

Hazuki

On se vysloveně baví tím, že mě uráží! Prudký záchvěv vzteku se mísí se stupňujícími se pocity slasti. Bezděčně lapám po dechu, jakmile mi k tomu dá prostor. Mám pocit, že už dlouho nevydržím. Alkohol a delší čas bez partnerky se na mně zjevně podepsaly. A tenhle týpek naprosto ví, co má dělat. Po chvilce však šokovaně vytřeštím oči. V mžiku jsem úplně nahý a on také. Celé mé tělo se zachvěje a napne. Nervozitou, strachem a vzrušením. Ten černovlasý úchyl vypadá, že je celkem dobře stavěný. Kam se na něj hrabou někteří z našinců. Ti by bez speciální podpory nebyli schopní dosáhnout dostatečné síly a schopností. Neklidně polknu, trochu tuším, co asi přijde. Ale tak daleko má fantazie skutečně nesahá. Raději odvrátím pohled a semknu rty. Je nade mnou skloněný tak, že ani nemám možnost ho nakopnout, i když tím bych si v téhle situaci asi moc nepomohl.

Gabriel La Croix

Olíznu si rty a hladově na něj pohlédnu. Myslím, že mě začíná rajcovat mnohem víc. Hlavně ta jeho bezmoc. Už tak dlouho jsem se necítil tak hladový, ale teď budu mít něco opravdu dobrého. Sice je vyděšený, cítím to z něj, ale na žádný protest se nezmůže. Pochybuju, že by vůbec chtěl. Dal jsem mu jen ochutnat a cítím, že se mu to líbí. Nebo brzy začne. „Jsi hodný kluk,“ pochválím ho a pohladím ho po trochu vlhkých vlasech. Nato mu prsty pohladím rty. „Otevři je,“ vybídnu ho, a když to udělá, tak mu prsty strčím do úst, aby je naslinil. Nejsem zvíře, abych do něj šel rovnou, i kdybych to klidně mohl udělat. Ale neudělám to. Párkrát se to dost nevyplatilo. Když je dostatečně nasliní, vyndám je a přiměju ho roztáhnout nohy. Znovu se nad něj skloním, abych ochutnal jeho rty a přitom zamířím k jeho dírce. Tohle bude nová zkušenost, tenhle zajíček toho snad dost vydrží.

Hazuki

Hodný kluk?? Znechuceně se na něj při těch slovech zaškaredím. Nikdo se mnou nebude zacházet jako s dítětem. Nedovolil si to nikdo předtím a nehodlám to dovolit ani téhle zvrhlé nádheře! Zmateně a trochu neochotně otevřu ústa, když mě vybídne, a vzápětí mi do nich strčí prsty. Huh, kecy! Donutí mě roztáhnout nohy a já začínám pociťovat opravdovou paniku. Tohle přece nejde! „Hnnmmmh!“ s bolestí zasténám do jeho úst. Nemůžu uvěřit, že mi tam vážně strká prsty! Docela to bolí. Není to nic, co bych nedovedl vydržet, ale je to zatraceně nepříjemný! Sakra, sakra! Vrtím se a snažím se tomu uniknout, ale jde to velmi těžko. Ale jestli v tom bude pokračovat, jestli hodlá dovnitř dát svůj...vyplašeně tu myšlenku zaženu. To nemůže, to se přece do mě nemůže vejít!

Gabriel La Croix

Cítím jeho pocity, neskrývá je. Vlastně to ani nejde. Je to přeci jen obyčejný člověk. Úplně cítím, jak se napne, když do něj pronikne jeden z mých prstů. Je neskutečně horký a okamžitě mě sevře. „Necukej takhle sebou!“zavrčím na něj a pokračuju dalším prstem. Docela to komplikuje. Druhou rukou mu chytnu spoutané ruce a dost nešetrně mu je přitlačím k posteli. Chci, aby se trochu zklidnil. Nakonec přidám i třetí prst, ale pořád celkem vyvádí. „Bude to horší, jestli nepřestaneš,“ zavrčím znovu, abych ho upozornil, že tohle se mi nelíbí. Nakonec toho jeho cukání mám opravdu celkem dost. Je celkem roztažený, takže by to mělo být v pořádku. Kňourat bude tak jako tak. Prsty vytáhnu a natlačím se mezi jeho nohy „Připrav se, teď teprve začne ta skutečná zábava,“ ušklíbnu se. Přizvednu si ho za nohy pod koleny a vnořím se do něj.

Hazuki

Vzdorovitě na něj hledím a je mi naprosto fuk, že na mě vrčí. Dokud mi pevněji nepřidrží spoutané ruce. Se silou, jakou použije, to dost bolí. Upřímně i víc, než to, jak do mě vniká prsty. Vlastně to bolí čím dál méně, uvědomím si znepokojeně.  Alespoň mě trošku těší vidět toho prevíta, jak nespokojeně vrčí. Ale zdá se, že se mi to vymstilo. Nakonec přestal a rovnou se mi napasoval mezi nohy. „ K-kecy,“ hlesnu a zděšeně sleduju, jak přizvedává mé nohy. Vzápětí zasténám, když vrazí svoje mužství do mého pozadí. D-do hajzlu...tohle docela zabolelo. Přerývaně dýchám a nevěřícně zírám na místo, kde jsme spojeni. „Vyndej ho, tohle prostě nejde,“ zasténám tiše. Bojím se toho, co může přijít, jestli se začne uvnitř pohybovat.

Gabriel La Croix

Teď to bude bolet, chlapečku, a dost. Už nevím, jestli se chci držet zpátky, stejně si to ani moc nezaslouží. Bral jsem na něj až moc velký ohled. Jde to docela ztuha se do něj dostat. Chtělo ho to ještě trochu roztáhnout, ale nakonec se do něj dostanu, až na doraz. „Nevyndám,“ odvětím s klidem a vyzývavě se mu zahledím do očí. Tak co bude, chlapečku? Vlastně nebude nic, protože se na nic nezmůže. Ruce má svázané a sotva se drží, aby neřval bolestí. Skloním se k němu a ještě jednou ho políbím. Přece jen mu okamžik dám, aby si zvykl. „Až do rána tě nenechám vydechnout,“ slíbím mu, když se po dost dlouhé době z polibku odtáhnu. Pevně chytnu jeho nohy a s dalším úšklebkem se v něm pohnu. A pak znovu a znova, až nasadím docela rychlé tempo, které vyhovuje mně.

Hazuki

Zúžím oči, když na mě tak vyzvývavě pohlédne. Mé tělo, které se už tak dost chvěje, příjemně zamrazí, když mě ten zmetek znovu políbí. Proč takhle reaguju?! Cože, do rána? Je při smyslech?!„K čertu s tebou,“ procedím skrze zuby na jeho příslib. Ale ne, jde to udělat. „Ahh!“ zasténám a semknu víčka, když se pohne. Je to tak divné. Je to trochu bolestivé, ale zároveň jako by něco uvnitř mě toužilo po více. Je mi takové horko a ten zvrhlík mě vůbec nešetří. Přiráží v nebezpečném tempu, mám pocit, že mě roztrhne ve dví! Najednou ten zvláštní pocit zesílí a já podivně vzdychnu. Šokovaně zalapám po dechu, ale nedovedu příval těch divných zvuků zastavit. Co se mi to stalo?! „Sakra, zastav to! Tohle přece nejsem já!“ vykřiknu zahanbeně. Topím se v hanbě a rozpacích. Tohle nemůže být pravda! 

Gabriel La Croix

„Proč? Dělám ti přeci dobře,“ opáčím na jeho slova. Chci se o něj postarat a jemu se to nelíbí. To je mi, ale vděčnost. Dalo by se říct pro dobrotu na žebrotu. „Tady se to opravdu někomu líbí,“ okomentuju jeho vzdech. Čekal bych, že začne křičet bolestí, možná se trochu bránit, ale zaregoval lépe, než bych čekal. Dost rychle do něj přirážím. Já si to užívám a i on se z toho zdá být dost vedle. Jak jinak, tohle je poprvé, co zažil opravdu dobrý sex. Navíc mu můžu dát mnohem víc rozkoše. „Nedrž to v sobě,“ vybídnu ho a rty mu začnu laskat krk. Jeho krev mě teď vábí mnohem víc, ale to počká. Nechci, aby mi tu panicky ječel, když se mu to líbí. „Ani mě nenapadne,“ opáčím vzápětí. Nohy mu ještě víc přizvednu a začnu do něj pronikat ještě hlouběji. Vzápětí do něj vyvrcholím a celého ho vyplním. „To bylo docela rychlé,“ zamručím, ale mně to nestačilo. Mám velkou výdrž.

Hazuki

„Ne...a-ah!“ rty na mém krku jen podporují ten netrpělivý chvějivý pocit v mém nitru. Vzápětí prudce vydechnu a sténám pod těmi prudkými přírazy. Okrádají mě o dech a zdravý rozum. Není to tak bolestivé jako ze začátku, bolest se mísí s pocitem rozkoše. Tolik to zmítá mým tělem, až mám pocit, že ztrácím sám sebe. Cítím, že nemám daleko k tomu, abych se udělal. Najednou pocítím další pocit, neskutečně divný, mokrý. Uvědomím si, že se do mě ten parchant udělal. „Ty..haah...za tohle tě zabi..ju,“ vydechnu roztřeseně přerývaným dechem a znechuceně na něj zdola zírám.

Gabriel La Croix

Po tomhle bude kopat za jakoukoliv ligu. Jeho sténání se rozléhá pokojem. Naplňuje mě uspokojením, protože jsem ho získal. Vlastně nebyl nikdy nikdo, kdo by se mi nepodvolil, ale on opravdu stojí zato. Je úžasný a to jak mě svírá. Rukama ho vezmu kolem boků, takže jeho nohy se teď opírají o moje ramena, ale tak do něj můžu pronikat ještě hlouběji. Možná ho chytnu pevněji než je třeba, ale co na tom. „Ale to by jsi neudělal,“ ušklíbnu se „Vlastně bys to se svázanýma rukama sotva zvládl,“ vysměju se mu. Prsty ho pohladím po tváři „Asi bych měl trochu pomoct i tobě, co?“otážu se a prsty sevřu jeho penis. Přece jen bych ho měl pochválit. Takže vzápětí do něj začnu znovu přirážet s tím, že jednou rukou mu dělám dobře. Pak bude třeba změnit polohu, aby to nebylo tak jednotvárné.

Hazuki

Nenávistně zúžím oči při těch výsměšných poznámkách, jimiž mě častuje. Potkat se za jiných podmínek neměl by tak snadné si mě podmanit! Huh? Pomoct s čím?! „N-aah! Poč-...ahh!“ trhnu sebou a zatnu svaly. Takhle se..takhle se vážně udělám! Nepřestává, ve stejném rytmu, jak přiráží, laská můj penis. Pohled se mi rozmlží, jak se mi do očí derou slzy slasti a ponížení. O pár okamžiků později zvrátím hlavu v agónii rozkoše a mou hruď skrápí kapky mého vlastního vyvrcholení. To snad ne. Já se vážně udělal... Kňouravě vydechnu a odvrátím tvář, která přímo hoří rozpaky.

Gabriel La Croix

Vím, že jsem ho zasáhl, ale na tom mi pranic nezáleží. Je to jen člověk, jedna noc a pak bude konec, ale rád si to užívám se vším všudy. „Tohle se ti líbí, že ano?“otážu se pobaveně, když se začne chvět. Úplně vidím, jak si to užívá. Sice se tomu snažil bránit, ale výsledek byl nulový. „Ano, tak je to správně,“vydechnu. Svoje pohyby zrychlím a v okamžiku, když ho dovedu k vrcholu, ho už podruhé za večer vyplním. Za chvíli se to do něj nevejde a to jsme teprve začali. Vyklouznu z něj a odhrnu mu zpocené vlasy z tváře. „Změníme polohu,“oznámím mu a naznačím mu, aby se otočil na břicho.

Hazuki

Ještě stále popadám dech, cítím se přecitlivělý a proto sebou s tichým vzdechem cuknu už jen při dotyku na tváři. Odhrnuje mi z ní zpocené prameny mých dlouhých vlasů, které rozhozené pokrývají polštář. Zároveň cítím, jak z mé dolní partie něco vytéká. Polije mě horko, když mi dojde co to je. To je horor, tohleto, vážně! Cože? Hodlá pokračovat? Mám se otočit? „Zapomeň,“ syknu. „Nebudu dělat něco, jen protože to řekneš,“ bráním se. Poloha, jakou naznačuje, je tak ponižující! A vůbec, já v tom nechci pokračovat!

Gabriel La Croix

Jen se ušklíbnu. Jeho reakce jsou tak předvídatelné. Každý můj dotyk mu přinese jen další rozkoš a touhu chtít mnohem víc jak teď. A já mu to poskytnu. I když spíš budu myslet na sebe, ale potom to nebude chtít dělat s nikým jiným. „Ale budeš!“s klidem odvětím. Vím, jak tu polohu vnímá, ale já tu mám na vrch. Takže bez sebemenších problémů ho otočím na břicho. Neudělám to nijak jemně, musí si uvědomit, kdo tu teď poroučí. Trochu mu zadek přizvednu a vzápětí se do něj znovu ponořím. Spokojeně vydechnu, ale pak si na jeho zádech něčeho všimnu. Odhrnu zbytky rozdrásané košile a dotknu se tetování. Tak známého tetování. Takže on je….Lovec. Špinavý, odporný lovec. Sevřu rty, cítím, jak se mi vytáhly tesáky. Tohle bych nikdy nečekal. V posteli mi skončil lovec, ale moc dobře vím, co budu dělat, a on bude litovat, že na mě kdy narazil. Jestli dnešní noc přežije. Chytnu ho hrubě za vlasy a trhnu mu s hlavou dozadu. Nato se k němu skloním „Teď se připrav,“ zasyknu hrozivě.

Hazuki

Jakkoli rázně jsem to odmítnul, nevzal to na vědomí a dál si vede svou. Nešetrně mě převalí na břicho a hned na to do mě znovu vstoupí. „Hnnh?!“ vyjeknu a znovu se celý rozechvěju. Sakra, tak ponižující. Čekám, že hned začne bezcitně přirážet, ale nad něčím se pozastavil. Dotkl se kříže, vytetovaného na mých zádech. Je to znamení toho, kým jsem. Znak mého postavení, zdroj mé síly, znak mé sounáležitosti k Lovcům. Náhle pocítím změnu. Po zádech mi přejede nepříjemné zamrazení. Aura toho chlápka se změnila, je nenávistná a chladná a mé instinkty začínají volat na poplach. Cítím, že jsem ve větším nebezpečí, než jsem byl prve. „Arghh!“ vykřiknu bolestí, když mě necitlivě popadne za vlasy. Co to do něj vjelo?!  „Pusť...ghh, pusť mě,“ procedím skrze zuby.

Gabriel La Croix

Kdo by si to pomyslel, že mi v posteli skončí Lovec. Pořád to nedokážu strávit a to mě jen tak něco nevyvede z míry, ale po chvíli se konečně vzpamatuju. Ještě mě bude prosit, sevřu rty do tenké linky a prsty sevřu jeho penis. Vlasy mu pustím a druhou rukou ho chytnu za bok. „Ani mě nenapadne!“opáčím a začnu do něj tvrdě přirážet. Udělám ho tak, že mu poteče krev a pak bude ještě prosit, abych mu dovolil se udělat. Já ho totiž nenechám znovu udělat, dokud nebude škemrat. Hodlám dnešní noc toho Lovce zlomit, už nikdy nebude jako dřív. Ponížím ho a vezmu mu vše, na čem si ti hrdí bastardi zakládají. A to s tím krmením jsem taky přehodnotil. Ochutnat Lovce je lákavé a navíc, na konci to pro něj bude to největší ponížení.

Hazuki

„Au!“ bolestně zasténám, když mě dole pevně sevře a ještě pevněji chytne můj bok. Z tohoto železného sevření není úniku. Alespoň, že pustil mé vlasy. S výkřikem se opřu hlavou o své spoutané, téměř znecitlivělé ruce a snažím se čelit náporu drsných přírazů. Přivozuje mi to slast, ale zároveň to nesmírně bolí. Skousnu si ret, abych zadržel bolestné steny a vzdechy. Přesto je úplně neutlumím. Ze rtu  mi začíná pomalu téct krev, jak silně jsem si ho skousl, ale na to nedbám. Jen bytostně doufám, že se ten parchat rychle udělá a bude mít dost. Aby mé utrpení skončilo co nejdříve. Cítím se teď tak uboze, nikdy předtím jsem nic podobného nezakusil. Vzápětí ucítím, že když se ten tyran pohne v určitém úhlu, celé mé nitro se i přes bolest zachvěje neskonalou rozkoší, která způsobuje, že cítím nesmírnou potřebu se udělat. Ale to kvůli sevření kolem mého penisu není možné. Napětí ve mně vzrůstá a já už ty steny nedovedu zadržovat jen svými rty. Do očí mi vhrknou slzy bezmoci.

Gabriel La Croix

S uspokojením poslouchám, jak pode mnou trpí. Já si to naopak až extrémně užívám, přeci jen je to příjemné zpestření mít pod sebou kňučícího Lovce, i když se celkem snaží se moc neprojevovat. Vzápětí ucítím jeho krev, moje uspokojení nezná mezí. Hlavně mě tím burcuje k tomu, abych byl ještě drsnější. Takže přírazy zintenzívním. Bolí ho to, ale občas mu dopřeju i trochu slasti, aby pak víc prosil o to, aby se mohl udělat. Po několika dalších a dost tvrdých přírazech se do něj udělám. Přitom úplně cítím, jak to v něm cuká, aby se mohl taky udělat, ale to má smůlu. Nestane se tak, dokud mu to já nedovolím. Znovu se v něm začnu hýbat, jsem zvědavý, kolik toho jeho zadek vydrží, než mu ho rozervu. Ušklíbnu se a skloním se k němu „Jestli se chceš udělat, tak mě musíš poprosit,“ upozorním ho. Jen ať ví, že dřív se neudělá.

Hazuki

Auch, kurva, to bolí! Bolí to, ale zároveň se celé mé tělo rozechvívá slastí. Napíná se a třese se jako v horečce.  Ta slastná výheň hrozí, že mne zevnitř sežehne na popel. Chci se udělat. Chci všechno to napětí vypustit, osvobodit se ze zajetí těch intenzivních pocitů. Po obzvlášť drsných přírazech, při kterých jsem se zakousl do uzlu na spoutaných rukách, abych to ustál, se do mě ten hajzl znovu udělá. Po kolikáté už? Nejsem si jistý, hlava se mi točí a přerývaně lapám po dechu. A přesto mu to nestačí, stále pokračuje. Přidušeně vzlyknu mezi steny, tohle je jako nekonečná noční můra. Co jsem komu sakra udělal? Co proti mně ten týpek má?! Cože?! Já ho mám ještě prosit?! Ne, to nikdy! Copak  mě neponížil už dost?? „Ne-chci..aah, kdo by...tě prosil..a-au..zatra..ceně... hnnh,“ dostanu ze sebe už lehce ochraptělým hlasem a zabořím tvář do polštáře, který aspoň trochu tlumí mé vzdechy. Mám pocit, že jestli bude ještě chvíli pokračovat, nejspíš ztratím vědomí. To upřímně není zas tak špatná vyhlídka.

Gabriel La Croix

Je to zábavné. Vlastně víc jak to, takhle jsem se ještě nikdy nebavil. Vím, po čem touží, říká mi to každý jeho sval na těle, jeho prudce bušící srdce, jeho penis, který mi pulzuje mezi prsty. Ale mého milosrdenství se nedočká, ne dokud nezačne prosit a kňučet o slitování. „Ale, ale tady někdo brečí,“ rýpnu si do něj. Bude tak moc ponížen, že pochybuju, že bude znovu někdy sám sebou. „Tak to budeme dělat, dokud si to nerozmyslíš!“syknu. On určitě poleví, zlomím ho a pak mu ukážu, co jsem zač a kdo mu to celou dobu dělal. Trochu víc si ho za bok přizvednu, abych mohl proniknout ještě hlouběji. Lovec jeden špinavej, ale tohle mě uspokojuje. Jen pořád nevím, co s ním udělám pak, i když teď je to fuk. Teď mi jde jen o to mu pořádně ublížit. „Pros, jinak to neskončí,“ varuju ho a tvrdě do něj přirážím.

Hazuki

„Nee, sakra!“ vyjeknu a prohnu se v zádech. V téhle pozici stále naráží nato divné místo, můžu se z toho zbláznit. Můj penis je tak zoufale tvrdý, chce to všechno vypustit, až to bolí. Zkouším se nadzvednout zpět na lokty, ale úplně se mi podlamují. Při dalším pokusu se mi opět rozmlží vše před očima. Už tomu nedovedu odolávat, nemůžu. Vždyť k čemu to povede? Co mi zbyde? Má mužská hrdost byla tak hanebně pokořena tímhle černovlasým parchantem. „...o..sím,“ šeptnu. Přese všechno je nesmírně těžké dostat ty slova z úst. „Pro..sím, nech mě se..ahahh!“ zasténám při dalším přírazu. „Tak už to skonči! Já tě prosím, skonči to!“ zakřičím z posledních sil.

Gabriel La Croix

„Varuju tě,“zasyknu ledovým hlasem. Neberu na něj ohledy a přirážím do něj čím dál tvrději. Úplně slyším, jak to v něm mlaská a nějak cítím, že to není jen tím, že jsem ho už několikrát vyplnil. Spokojeně se ušklíbnu. Nepřestávám do něj vrážet, i když pak zaslechnu jeho slova. Vlastně spíš steny, ze kterých se pak stane skuhrání, ale význam je stejný. Prosí, on prosí, abych mu dovolil se udělat. Nechám ho ještě nějakou dobu kňučet, prosit a škemrat o to, abych mu udělal dobře. Ale prvně se udělám já. Ještě jednou ho vyplním a vyklouznu z něj. Vidím, jak to z něj všechno teče, moje semeno a krev, jak jsem ho uvnitř rozdrásal. „Asi bych ti teď měl udělat dobře,“ zašeptám a nakonec jeho penis pustím. Ale to ještě neví, že jsem s ním neskončil.

Hazuki

Na malou chvíli mám pocit, že na mé prosby nebere ohled. Sebestředně si zase vyvrcholí, ale nakonec přeci jen vystoupí z mého zuboženého těla. „Hnnn-ahaah!!“bezmocně vykřiknu slastí, když se naráz ve mně všechno uvolní. Extáze z tak silného vyvrcholení mnou hrozně otřásla a já se  zhroutím na bok. Nepřítomně hledím skrze přivřená víčka, můj hrudník se prudce zdvihá, jako by plíce nevěděly, jak mají správně pracovat. Celé tělo mě bolí, cítím se tak těžký a k smrti unavený. Co se mnou bude? Jak se odtud dostanu? Ne, to jsou tak ubohé otázky. Jsou k ničemu, beztak mám pocit, že na mě čeká už jen temnota. Sladká temnota ve smrti. Trochu zaostřím pohled a pohlédnu do tváře tomu zvrhlému sadistovi. Výraz, s jakým se na mě dívá, se mi vůbec nezamlouvá.

Gabriel La Croix

Když ho nechám udělat, skoro ho to odrovná. S výsměšným pohledem se k němu skloním a odhrnu mu mokré vlasy. Nedělám to zrovna šetrně, ale co jiného dělat s odpadem, jako je on. „Asi bych ti měl něco říct…“začnu s tichostí a zahledím se do jeho bledé tváře. „Lovče,“ dopovím a ušklíbnu se. „Víš, že sladce voníš?“ pokračuju a prsty mu sjedu na krk. „Úplně cítím tvoji lákavou krev. Myslíš, že bych se mohl napít?!“zeptám se, i když to vlastně není otázka. Já se napiju, ale to hraní s ním je zábavné. To, až si uvědomí, kdo si s ním tak hezky hrál. Vzápětí se k němu skloním a moje tesáky se zanoří do jeho hebkého krku. Jeho krev je opravdu sladká, chutná mi a dost.

Hazuki

Zatrne ve mně, on ví, kdo jsem?? Šokován nevydám ani hlásku, jen na něj s vytřeštěnýma očima hledím. Jak to může vědět? Co je ksakru zač?? Jeho následující slova a činy jsou mi však dostatečnou odpovědí. To snad není možné! Mráz mi přeběhne po zádech a má bledá tvář nabere křídově bílý odstín. Upír přejede prsty po mém krku, pohrává si se mnou a hodlá se napít mé krve. To má být ironie osudu? Já Lovec, který zabíjím vlkodlaky, upíry a monstra jim podobné, padnu upírovi do rukou. A nejen, že mne zneuctí, ale zároveň mi vysaje krev. Mám chuť se ironicky chechtat. Smát se tomu, co mi osud připletl do cesty. Ale to už se ke mně upír shýbá a já s hrůzou cítím, jak jeho špičáky pronikají kůží na mém krku. Tiše zasténám, ale nedovedu ani zvednout ruce. Jsem úpně bezmocný. Jak odporný pocit je bezmoc, jsem doposud netušil. Má víčka jsou najednou tak těžká, proto je nechám klesnout. Jsem čím dál přecitlivělejší a unavenější, zdá se, že nemám zrovna dobré vyhlídky pro přežití. „Tvé...jméno?“ zašeptám téměř neslyšně. Vyslechnu si jméno svého trýznitele a vezmu si ho s sebou do hrobu.

Gabriel La Croix

Úplně mu v očích vidím, jak zpozorněl. Jak by mohl kdokoliv vidět, že je Lovec. Je to určitě nemilé překvapení, ale to co přijde po tom. Vidím v jeho očích strach, cítím jeho děs, když si konečně uvědomí, co jsem zač. Ano, jsem upír a ty mi jsi odkázán na milost a nemilost, pomyslím si. Jak snadné by ho bylo zabít, ale to by pro něj bylo až příliš lehké. Jeho krve se napiju jen tolik, aby ho to nezabilo, ale zároveň tolik, abych se uspokojil. Docela mě pobaví, když se zeptá na mé jméno, ale nakonec tesáky z jeho ranek vytáhnu a zlehka je jazykem přejedu. „Gabriel, jmenuju se Gabriel,“zašeptám s tichostí a zahledím se mu do jeho vyděšených očí. Klidně ať zná moje jméno, já se Lovců nebojím natož jeho. Vzápětí ho pustím a on jako hadrová panenka klesne zpátky do postele.

Hazuki

Gabriel...Sličná tvář a jméno jednoho z archandělů. Jaká to ironie, že je někdo s takovou tváří a jménem nebezpečnou bestií. To je poslední myšlenka, kterou dokážu udržet v mysli. Ale i ta se nakonec rozplyne, má mysl se propadne do bezbřehé sladké temnoty a já bezvládně dopadnu na postel. Nevnímaje už nic kolem sebe.

Gabriel La Croix

Omdlí, najednou je z něj jen hadrová panenka, která je mimo. Odfrknu si a zvednu se. Ještě jednou si ho prohlédnu, ale pak zamířím do sprchy. Potřebuji ji, jsem od něj docela špinavý. Pro dnešek jsem spokojený, užil jsem si a dostal jsem mnohem víc, než co jsem si mohl přát. Taky jsem se dobře najedl. Sice ten den nezačal nejlépe, ale pokračoval a skončil více jak příjemně. Vylezu ze sprchy a kolem boku si uvážu osušku. Zamířím do ložnice, kde se v mojí posteli válí ta polomrtvola. Skloním se k němu a rozvážu mu ruce. Dal bych si ještě říct, ale nejspíš bych ho definitivně zabil a to nemám v plánu, alespoň prozatím. A spaní v posteli taky nepřipadá v úvahu, když jí tak zasvinil. Otráveně si povzdechnu.