Ambriel se natáhne a z jednoho keře odtrhne zvadlý květ. Povzdechne si a pokračuje v procházce po palácových zahradách. Je smutný a zamyšlený. Už uplynul měsíc od jeho svatby s Xeroxem. Měsíc od oné nešťastné svatební noci. Navíc má dojem, že poté, co dostal to, co chtěl, o něj již Xerox nemá zájem. Hned ráno po svatební noci se sbalil a bez jediného slova odjel. Navíc dnes byl Ambriel na vyšetření a doktoři mu sdělili smutnou zprávu. Není těhotný. Nečeká žádné dítě. Prý to chce čas.

„Výsosti! Výsosti!“ uslyší něčí volání.

Otočí se, aby zjistil, kdo to na něj volá a uvidí mladého sluhu, který v paláci pracuje pouze tři měsíce.

„Co se děje?“ zeptá se sluhy.

„Výsosti, král se vrátil,“ oznámí mu sluha téměř bez dechu.

„Cože? V tom případě pojďme. Musíme krále přivítat,“ řekne Ambriel, otočí se a rychlým krokem zamíří do paláce.

Projde bočním východem a rychle přejde do vstupní haly. Cestou potká několik sluhů, kteří nesou truhličky různých velikostí i tvarů. Dostane se asi do poloviny vstupní haly, když proti sobě spatří jít svého manžela. Zastaví se.

„Vítej doma, můj pane!“ pokloní se.

Xerox se k němu s úsměvem rozejde. Vezme Ambriela kolem pasu a políbí ho.

„Jsem rád, že jsem doma. Chyběl jsi mi,“ usměje se.

„Ty mě také,“ špitne Ambriel.

„Pojď. Chci ti něco ukázat,“ chytí Xerox Ambriela za ruku a táhne ho směrem ven.

Ambriel překvapeně zamrká, ale poslušně jde za svým manželem. Vyjdou ven, kde stojí Xeroxova skupina s jejich koňmi, které jsou ještě osedlány a jsou na nich zavazadla mužů. Když muži spatří svého krále a jeho chotě, pokloní se. Xerox si jich nevšímá a dovede svého manžela ke krásnému koni, který má srst i hřívu tmavší než ten nejtmavší inkoust. Kůň pohazuje hlavou a hustá vlnitá hříva mu vlaje vzduchem.

„Tak co mu říkáš?“ zeptá se a rozzářenýma očima pohlédne na Ambriela.

Ambriel jen s údivem hledí na koně.

„Je nádherný,“ vydechne, opatrně přejde ke koni a položí ruku na jeho nozdry.

Kůň se jako zázrakem zklidní a upře na Ambriela své inkoustové oči a prudce vydechne, až se mu zachvějí nozdry. Ambriel se usměje a jemně koně pohladí.

„Jsem rád, že se ti líbí. Je totiž tvůj,“ obejme ho Xerox zezadu.

„Můj?“ otočí se k němu překvapeně Ambriel.

„Ano,“ souhlasí Xerox.

„Opravdu?“ nemůže uvěřit Ambriel.

„Ano,“ zasměje se Xerox.

Ambriel se znovu otočí ke koni a udiveně na něj pohlédne. Stále nemůže uvěřit, že to nádherné zvíře patří jemu.

„Já...děkuju!“ vykoktá a otočí se opět ke svému muži.

„Neděkuj. Zasloužíš si jen to nejlepší. A tenhle kůň je nejlepší. Také mi trvalo celý měsíc než jsem se mi ho podařilo najít. Je nejen nádherný, ale také neuvěřitelně rychlý. Žádný z našich koní ho nedohonil,“ usměje se Xerox.

„Bohové, nemohu uvěřit, že je skutečně můj. To...to je neuvěřitelné,“ zavýskne Ambriel a celý se rozzáří.

Vymaní se z Xeroxovy náruče a přitulí se ke koňskému krku. Hladí hřívu a vdechuje koňský pach.

„Budu ti říkat Stín. Souhlasíš Stíne?“ zašeptá koni do ucha.

Kůň zastříhá ušima a zaržá. Vypadá to, jako by souhlasil. Ambriel se zasměje a znovu se začne mazlit se Stínovým krkem a hřívou a hladit ho.

„No tedy. Asi začnu žárlit. Na koně,“ odfrkne si Xerox s úsměvem a muži kolem se rozesmějí.

Ambriel zrudne a provinile se podívá na Xeroxe.

„No tak zlato, jen si dělám legraci,“ mrkne na něj Xerox.

Ambriel se na něj rozpačitě usměje, naposledy pohladí Stína a přejde ke Xeroxovi.

„Jsem ti opravdu vděčný,“ řekne a stulí se Xeroxovi do náruče.

„Já vím. Ale je tu ještě něco. Takže co kdybychom nechali Stína odvést do stájí a já ti ukázal ten zbytek?“ pohladí Xerox Ambriela po tváři.

„Dobře. Ale později si vyrazíme na projížďku, ano?“ zvedne k němu Ambriel oči.

„Jistě,“ přikývne Xerox, vezme Ambriela kolem pasu a společně se vrátí do paláce.

Xerox okamžitě zamíří do jejich ložnice. Společně vstoupí dovnitř a Ambrielovi spadne čelist. Na posteli jsou rozloženy krabičky, se kterými potkal sluhy, když šel přivítat svého manžela.

„Co v nich je?“ zeptá se.

„To hned uvidíš,“ přistoupí Xerox k posteli a začne krabičky jednu po druhé otevírat.

Když Ambriel spatří obsah krabiček, strne a málem mu vypadnou oči z důlků. Jsou to sady šperků. Mohutné náhrdelníky, jemné řetízky na krk, náramky na ruce i nohy, prstýnky, brože a dokonce i čelenky a korunky. Vše ze zlata, stříbra, platiny, vykládané drahými kameny i vzácnými perlami.

„A-ale to...“ zakoktá se a zlehka se dotkne korunky z bílého zlata vykládané perlami.

„Nádherné, že? A všechno tvoje,“ usměje se na něj Xerox.

Ambriel na něj zůstane nevěřícně zírat. Xerox si povzdechne.

„Zlato podívej. Mám tě rád a záleží mi na tobě. A tohle všechno ti dávám proto, abych ti dokázal, jak moc mi na tobě záleží, ale stále to není dost. Udělám pro tebe všechno. Splním ti každé přání. Přeješ si, abych z nebe sundal všechny hvězdy a složil ti je k nohám? Udělám to. Chceš, abych si rezavou lžící vydloubnul srdce a daroval ti ho na sametovém polštářku? Udělám to. Jen jediné po mě nikdy nechtěj, protože to neudělám. Nikdy po mě nežádej, abych tě nějakým způsobem ponižoval nebo se k tobě choval neuctivě. A to ani v soukromí,“ klekne si Xerox na kolena, obejme Ambriela kolem boků a položí svou hlavu na jeho břicho.

Ambriel se zhluboka nadechne. Už chápe, proč dostal ty překrásné šperky a nádherného koně. Ne z lásky, jak se předtím domníval, ale jako úplatek a odpustek. Posmutní. Nikdy nezažije své vysněné milování. Ale může po svém manželovi žádat, aby šel proti svým zásadám a přesvědčení? Ne, to nejde. Smutně pohlédne na šperky na posteli. Nemá jinou možnost než je přijmout, i když jen proto, aby Xeroxe neurazil.

„Nikdy tě o to nepožádám,“ zašeptá.

Xerox se postaví a se smutným úsměvem pohlédne na Ambriela.

„Vím, že se mnou nesouhlasíš. Ale snad mě jednou pochopíš a budeš si naše milování užívat,“ přitáhne si Xerox Ambriela do náruče.

Ambriel omotá své paže kolem Xeroxova krku a zaboří svůj obličej do jeho ramene. Nechce, aby Xerox viděl jeho slzy. Musí zapomenout na své představy o milování, nic jiného mu nezbývá. Snad se jednoho dne naučí užívat si milování s Xeroxem. Vymaní se z Xeroxovy náruče a urychleně přejde k posteli a snaží se nenápadně setřít si slzy.

„Měli bychom uklidit ty šperky. Ať máme kde spát,“ řekne tiše.

Hned začne krabičky zavírat, aby je mohli odnést do šatníku, kde má několik skříní určené právě na šperky.

„Jistě. Ale líbí se ti?“ znejistí Xerox.

„Ano, líbí. A moc,“ řekne Ambriel.

Xerox si povzdechne, pomůže Ambrielovi pozavírat zbytek krabiček a začne je odnášet do šatníku. Spolu je naskládají do skříní.

„Budeš je vůbec nosit?“ zeptá se Xerox tiše.

„Samozřejmě. Když už jsem je dostal, tak na ně přece nenechám prášit. Navíc jsou opravdu nádherné,“ usměje se na něj jemně Ambriel.

Xerox se usměje. Je rád, že se Ambrielovi ty šperky líbí a že je bude nosit. Ačkoliv ví, že Ambriela zklamal a že je smutný. Ale časem snad pochopí jeho důvody a nakonec spolu budou šťastní.

„Půjdeme už spát? Musíš být unavený z cesty,“ přejde k němu Ambriel.

„Unavený jsem, to je pravda. Ale také jsem zaprášený a špinavý z cesty. Takže si dám nejdříve koupel,“ řekne Xerox.

„Dobře. Připravím ti ji, ano? Navíc jsem objednal novou koupelovou sůl, která má uvolňovací a relaxační účinky. Navíc příjemně voní po bylinkách. Přišla mi před třemi dny a musím říct, že je vážně dobrá,“ přejde ke dveřím Ambriel.

„Tak to bych ji rád vyzkoušel,“ řekne Xerox.

„Budeš z ní nadšený,“ řekne Ambriel a vejde do ložnice, ze které přejde do koupelny.

Otočí kohoutkem a začne napouštět obrovskou, do země zapuštěnou vanu horkou vodou. Vezme skleněnou láhev s bílomodrou koupelovou solí a část nasype do vody. Vedle vany položí mořskou houbu, mýdlo, šampon a osušku. Poté se posadí na zem vedle vany, pokrčí nohy, obejme si kolena a položí na ně bradu. Snaží se vytěsnit veškeré myšlenky z hlavy a čeká až bude napuštěná vana. Když je do tří čtvrtin plná, natáhne se, vypne kohoutek a vstane. Přejde do ložnice, kde na posteli sedí Xerox v županu s noční košilí na klíně.

„Tvá koupel je připravená,“ oznámí mu.

Xerox přikývne, vstane a zmizí v koupelně. Ambriel vezme svoji noční košili a zajde do druhé, menší koupelny, která je vedle té první.

Zatímco první koupelna je vybavena vanou zapuštěnou do země, sprchovým koutek, toaletou, umyvadlem a několika skříňkami. V této menší je pouze sprchový kout, umyvadlo, toaleta a skříňka pod umyvadlem se dvěma ručníky, zubní pastou a několika kartáčky na zuby.

Ambriel pověsí svou noční košili na věšák, svlékne se a vleze do sprchového koutu. Pustí na sebe horkou vodu, z jemu určené police vezme mýdlo a mořskou houbu a umyje se. Poté se natáhne pro šampon a umyje si vlasy. Opláchne se, vyjde ze sprchy a utře se. Natáhne na sebe noční košili a přejde k umyvadlu. Vyndá jeden ze zubních kartáčků, zubní pastu a vyčistí si zuby. Ještě si dojde na toaletu, sesbírá své oblečení a dá ho do koše na prádlo. Zítra ho někdo ze služebných odnese, aby se vypralo.

Vrátí se do ložnice a vleze do postele. Xerox se ještě koupe. Ambriel se otočí na bok a zírá do zdi. Po nějaké době se otevřou dveře od koupelny a čerstvě vykoupaný Xerox vkročí do ložnice. Ihned přejde k posteli, do které vleze. Přehodí přes sebe přikrývku a pod peřinou se natiskne na Ambriela.

„Zlato, spíš?“ zeptá se.

„Ne, nespím,“ odpoví Ambriel.

Xerox se usměje.

„Zlato, byl jsem tak dlouho pryč. Co kdyby ses mi teď trochu věnoval?“ políbí ho na rameno.

Ambriel si povzdechne a přetočí se na záda. Je mu jasné, co po něm bude Xerox chtít. Bude se s ním chtít milovat a on je povinen mu vyhovět. Jeho rodiče a učitelé mu říkali a učili ho, že až se ožení, tak musí svému manželovi vždy vyhovět a odmítnout ho v posteli může jen ve dvou případech. První, pokud je nemocný a rýma nebo nachlazení se do toho nepočítají nebo pokud by byl ve vysokém stupni těhotenství.

„Zajisté,“ usměje se na Xeroxe.

Xerox se k němu skloní a začne ho líbat. Jednou rukou se opírá o postel a druhou rukou hladí Ambriela po boku.

Po chvíli pokrčí a roztáhne Ambrielovi nohy a přesune se mezi ně. Zpod polštáře vyndá olejíček, naleje si trošku do dlaně a potře si penis. Vyhrne sobě i Ambrielovi noční košili, přiloží svůj penis k jeho otvoru a začne se tlačit dovnitř.

„Počkej. Nejsem připravený,“ vyjekne Ambriel.

„Ty ses nepřipravil?“ zastaví se Xerox.

„Ne, já...“ zrudne Ambriel.

„No, dobře. Připravím tě, ale od příště sám, jasné?“ povzdechne si Xerox.

Ambriel přikývne. Xerox si rozetře olejíček po prstech a ukazováčkem zajede do Ambrielova těla. Ambriel zasykne. Není to kdovíjak příjemné. Xerox prstem pohybuje sem a tam a když se Ambrielovo tělo uvolní, přidá prostředníček. Zajíždí oběma prsty dovnitř a ven a občas napodobí stříhání nůžek. Nakonec přidá i prsteníček. Po tomto se mu Ambrielovo tělo zdá dostatečně připravené, tak vytáhne prsty a nahradí je svým penisem. Pronikne dovnitř a zasténá, když ho obklopí těsné horko Ambrielova nitra. Po chvilce začne přirážet.

Ambriel zírá do stropu a čeká až bude jeho manžel hotový. Trpělivě snáší Xeroxovy pohyby uvnitř sebe. Ale nelíbí se mu to. Trošku ho to bolí a není zde žádné vzrušení, které by nepříjemné pocity překrylo.

Xeroxovy přírazy nabírají na síle a rychlosti. Netrvá dlouho a se slastným stenem se zarazí co nejhlouběji do svého manžela a vystříkne. Svalí se na Ambriela a zhluboka oddechuje.

„Byl jsi úžasný,“ vydechne po chvíli, převalí se na záda a usne.

Ambriel si stáhne košili a znovu se zahledí do stropu. Oči se mu zaplní slzama. Potichu vzlykne a radši zavře oči. Snaží se usnout a po chvíli se mu to podaří.