Ambriela se probudí v Ludrunově náručí a víc se k němu přitulí. Chce být svému manželovi co nejblíže.

„Dobré ráno!“ zamumlá rozespale Ludrun, kterého ten pohyb probudí a pootevře oči.

„Dobré ráno!“ usměje se Ambriel a natáhne se pro polibek.

„Měli bychom vstát,“ povzdechne si Ludrun a posadí se.

„Ne, ještě ne,“ zaprotestuje Ambriel.

„Chce se ti ještě spát?“ pozvedne Ludrun obočí.

„To ne. Jen chci být ještě chvíli s tebou,“ nasadí Ambriel psí oči.

Ludrun se usměje a jeho pohled zjihne. Znovu si lehne a Ambriel se k němu okamžitě přitulí. Spokojeně zafuní a tváří a nosem se otírá o Ludrunův krk a hruď, sem tam vloží polibek.

„Tady má někdo mazlivou,“ usměje se Ludrun a pohladí Ambriela po tváři.

Ambriel jen souhlasně zamručí a pohlédne na Ludruna. Ludrun je přetočí tak, aby byl nad Ambrielem a políbí ho. Mazlí se spolu a oba si užívají blízkost toho druhého.

„Ahoj, prcku! Jakpak ses vyspinkal?“ řekne Ludrun, když se dostane k Ambrielovu bříšku a lehce ho na něj políbí.

„Jsem si jistý že dobře,“ odpoví Ambriel a probírá se Ludrunovými vlasy.

Ludrun se na něj usměje a lehne si vedle něj. Položí se na bok, hlavu si opře o ruku a druhou ruku položí na Ambrielovo bříško, které hladí.

„Závidím mu,“ přizná.

„Co mu závidíš?“ zeptá se Ambriel.

„No, vem si jak se tam musí mít dobře. Má tam měkoučko, teploučko, slyší tlukot tvého srdce. Také bych se chtěl mít tak dobře,“ řekne Ludrun.

„Hm, a nejen to. Jsem si jistý, že vnímá i tebe. Tvůj hlas, tvoje doteky, i když ne přímé a tvoji lásku k nám,“ zašeptá Ambriel a pohladí Ludruna po tváři.

Ludrun políbí Ambriela do vlasů.

„Myslíš, že to bude kluk nebo holka?“ zeptá se Ambriel.

„Nevím. A je mi to jedno. Hlavně aby bylo naše dítě zdravé. To je to nejdůležitější,“ zašeptá Ludrun.

„Pravda. Miluju tě!“ usměje se Ambriel.

„Taky tě miluju!“ řekne Ludrun a začne Ambriela líbat.

Opět se spolu líbají a mazlí. Po chvíli Ambriel ucítí proti svému boku něco tvrdého. Odtáhne se od Ludrunových rtů a se zvednutým obočím se na něj podívá.

„No co? Jsi pro mě neuvěřitelně přitažlivý a šíleně mě vzrušuješ,“ pokrčí Ludrun rameny.

„Pak bychom s tím měli něco udělat,“ zavrní Ambriel, natáhne ruku a přejede po Ludrunově vzrušení.

„Co? To ne. Co kdybych při tom ublížil miminku?“ poleká se Ludrun a odtáhne Ambrielovu ruku ze svého rozkroku.

„Konzultoval jsem to s lékařem. Prý se můžeme bez obav milovat, kdy jen budeme chtít. Ale pouze do osmého měsíce, pak bychom s milováním měli přestat. A také by to neměli být žádné divočiny,“ řekne Ambriel.

„Opravdu? Nechci ublížit ani tobě ani našemu dítěti?“ ujišťuje se Ludrun.

„Opravdu. A teď mě pomiluj,“ natáhne se k němu Ambriel.

Ludrun se k němu skloní a začne ho líbat. Jeden druhému přejíždí rukama po těle a navzájem se laskají. Ludrun se přesune na Ambrielův krk a začne na něj sázet polibky.

„Ach Ludrune! Prosím, pojď už do mě,“ zasténá Ambriel.

Sám neví, kde se to v něm vzalo, ale touha po Ludrunovi je neuvěřitelná. Ludrun na okamžik zaváhá, ale nakonec vyndá olejíček, nakape si pár kapek na prsty a sjede svou rukou mezi Ambrielova stehna a najde jeho dírku. Začne po ní přejíždět ukazováčkem a po chvilce jemně zatlačí a opatrně vnikne dovnitř. Opatrně ukazováčkem pohybuje sem tam.

„Pospěš si,“ zaúpí Ambriel.

Ludrun překvapeně zamrká.

„Jsi nějaký netrpělivý,“ poznamená.

„Spíš roztoužený,“ zavrčí Ambriel a zavrtí se.

„Musím tě pečlivě připravit. Nespěchej,“ snaží se ho zklidnit Ludrun a přidá další prst.

Ambriel zasténá a Ludrun přidá i třetí prst. Je neuvěřitelné, jak rychle se dokázal Ambriel uvolnit a jeho tělo roztáhnout. Ludrun vytáhne prsty, uvelebí se mezi Ambrielovými stehny a přiloží svůj penis k jeho dírce. Znovu zaváhá.

„Tak pojď,“ pobídne ho Ambriel.

„Ehm, jistě,“ řekne Ludrun, ale k ničemu se nemá.

Ambriel se zamračí.

„Chceš se se mnou vůbec milovat?“ zeptá se.

„Jistěže chci,“ odpoví Ludrun a opatrně zatlačí.

Ambrielovo zamračení se prohloubí a Ludruna odstrčí.

„Přestaň,“ zavrčí.

„Co se děje?“ zeptá se Ludrun.

„Co se děje? Ty to nechceš, ne doopravdy. Zřejmě tě už dostatečně nepřitahuju. A proč bych taky měl, že? Čekám tvoje dítě a tím pádem už jsem svoji povinnost splnil a k ničemu víc mě už nepotřebuješ, že? Navíc za chvíli budu tlustý a budu mít oteklé nohy. Budu ošklivý a nepřitažlivý a ty si najdeš někoho jiného, kdo tě bude přitahovat a s kým ti nebude dělat problém milovat se,“ křičí Ambriel a nakonec se rozpláče.

Ludrun na něj jen zírá.

„Lásko, to přeci není pravda. Miluju tě a ty mě velmi přitahuješ. Jsi nádherný a já bych tě nejradši nepustil z postele a neustále se s tebou jen miloval. I teď se s tebou chci milovat, jen to chci vzít pomalu, abych vám neublížil. No tak, pojď ke mně,“ natáhne se Ludrun po Ambrielovi a stáhne si ho do náruče.

„Říkáš mi pravdu?“ popotáhne Ambriel a uslzenýma očima na něj hledí.

„Samozřejmě. Nikdy bych ti nelhal,“ přikývne Ludrun a políbí Ambriela na čelo.

„Promiň. Nevím co to do mě vjelo,“ otře si Ambriel slzy a více se stulí do objetí svého manžela.

„Pravděpodobně za to mohou hormony,“ poznamená Ludrun a hladí Ambriela po zádech.

„To bude ještě krušných osm měsíců,“ řekne Ambriel.

„To bude, ale spolu to překonáme,“ políbí ho Ludrun.

„Tak dobře,“ přikývne Ambriel.

„Tak pojď, půjdeme do sprchy a pak na snídani, ano?“ mrkne na Ambriela Ludrun.

Ambriel přikývne a oba zamíří do koupelny.

***

Ambriel se, s mísou s nakrájenými jablky a hruškami, posadí na schodiště vedoucí na cvičiště a očima najde Ludruna, který trénuje souboj s mečem s jedním vojákem. K Ambrielovi přistoupí armádní velitel.

„Veličenstvo,“ pokloní se.

„Veliteli, jak se máte?“ usměje se na něj Ambriel.

„Dobře. Děkuji za optání!“ usměje se velitel.

„Dáte si?“ nabídne mu Ambriel a pozvedne misku.

„Děkuji!“ přikývne velitel a vezme si kousek jablka.

Ambriel se zahledí na Ludruna, který si ho všimne až teď. Ludrun se na něj usměje a dál se věnuje tréninku. Ambriel si začne povídat s velitelem a po očku stále sleduje Ludruna. Ten po chvíli vojáka porazí.

„Byl to dobrý boj,“ řekne.

„To byl,“ pokloní se voják, vezme oba cvičné meče a jde je uklidit.

Ludrun se usměje a přejde k Ambrielovi a veliteli. Rozkročmo se usadí za Ambrielem, který se opře o jeho hruď. Ludrun ho obejme kolem pasu a bradu si položí na temeno Ambrielovy hlavy. Jednou rukou nenápadně hladí Ambrielovo břicho.

„Dáš si?“ pozvedne Ambriel misku s ovocem.

„Proč ne? Děkuji!“ líbne ho Ludrun na tvář a vezme si kousek hrušky.

Velitel zpozoruje nenápadný pohyb Ludrunovy ruky a zamračí se.

„Tak dobře. Řeknete mi, co se tady děje?“ zeptá se.

„A co by se mělo dít?“ zeptá se Ludrun s úsměvem.

„To mi řekněte vy. Oba se usmíváte, Ambriel září víc než kdykoliv předtím a to nemluvím o tom, jak mu hladíš břicho,“ založí si velitel ruce na hrudi a mračí se na královský pár.

„Takhle bys s námi mluvit neměl,“ broukne Ludrun.

„Neměl bych takto s vámi mluvit jako váš poddaný. A jako váš poddaný s vámi nemluvím, mluvím s vámi jako váš přitel,“ povzdechne si velitel.

„Myslím, že bychom mu to měli říct,“ zvrátí Ambriel hlavu, aby na Ludruna viděl a strčí si do úst kousek hrušky.

„Já proti tomu nic nenamítám. Ostatně měli bychom to říct i Nejvyššímu rádci,“ pokrčí Ludrun rameny.

„S tím souhlasím,“ přikývne Ambriel a pohlédne na velitele.

Ten jen pozvedne obočí.

„Takže,“ pobídne je.

„Čekám dítě,“ usměje se Ambriel.

„Cože? Jak dlouho?“ zeptá se překvapeně velitel.

„Jsem na konci prvního měsíce. Ale prosím nikomu to neříkej. Nechci aby to vědělo celé království. Chci své těhotenství prožít v klidu a ne ve stresu a tlaku, který by na mě vyvíjel lid, pokud by se to dozvěděl. Jistě mě chápete,“ zvážní Ambriel.

„To je samozřejmé. Ode mě se to nedozví živá duše. Ale časem se to stejně všichni dozví. Vždyť za pár měsíců to na vás bude vidět, takže tomu stejně neukninete,“ řekne velitel.

„Všichni sloužící v paláci dostanou zákaz o tom s kýmkoliv mluvit. Lid se dozví až o narození dědice či dědičky trůnu,“ řekne Ludrun.

„Nevím, jestli vám tohle vyjde,“ zapochybuje velitel.

„Uděláme vše proto, aby to vyšlo,“ řekne Ambriel a Ludrun souhlasně přikývne.