Ambriel a král Ludrun klečí před Veleknězem na vyvýšeném podiu vedle dvou zlatých trůnů a oba se usmívají. Konečně nadešel jejich velký den. Král je oblečen ve světle modrém kabátci a kalhotách, zatímco Ambriel má na sobě bílomodrou róbu, která znamená, že Ambriel již není panic, ale o svou nevinnost přišel v manželství. Oba se zářivě usmívají. Velekněz na ně shlíží s vlídným úsměvem a laskavým pohledem.

„Dnes se dva mladí lidé rozhodli spojit své životy v posvátném svazku a kráčet na cestách života společně. Nic jim proto nebrání v jejich rozhodnutí. A proto spojuju tyto dva mladé lidi v posvátný svazek manželský. Svazek, který smí ukončit pouze bohové, žádný člověk nemá tuto moc. Buďte požehnáni. Nechť vám bohové dají hodně silných a zdravých dětí. Povstaňte a nasaďte si prsteny, které jsou symbolem vaší nekonečné věrnosti, oddanosti, důvěry a lásky,“ pokyne kněz a král i Ambriel vstanou.

Otočí se k sobě a navzájem si nasadí zlaté prsteny, které jim na sametovém polštářku podá jeden z Mladších knězů. Oba se na sebe podívají se širokými úsměvy a rozzářenými pohledy. Velekněz k nim přistoupí a otočí je čelem k davu.

„Dámy a pánové, představuji vám nový královský manželský pár. Krále Ludruna a jeho chotě Ambriela,“ řekne a hosté začnou tleskat a jásat.

Ludrun vezme Ambriela za ruku a odvede ho do Slavnostního sálu, kde je připravena hostina a také zábava. Za nimi jdou kněží a následjí ostatní hosté. Ambriel a Ludrun se usadí do čela stolu. Jakmile jsou usazeni i kněží a ostatní hosté, povstane Nejvyšší rádce.

„Dámy a pánové, dovolte starému muži ještě pár slov. Našeho krále znám už od plenek a mohu říct, že jsem ho nikdy neviděl tak šťastného jako v přítomnosti lorda Ambriela. A co se lorda Ambriela týče, tak jsem za celý svůj život nepotkal tak laskavého, soucitného a milého člověka jako je on. Jsem velice rád, že jeden v druhém našli lásku a štěstí. Přeji vám, a jistě nejen já, aby vám vaše štěstí a láska vydrželi až do konce vašich dnů. Na novomanžele!“ zakončí rádce svůj proslov a pozvedne číši k přípitku.

„Na novomanžele!“ připijí i ostatní hosté, kromě dvou lidí.

Ambrielovi rodiče, kteří se rozhodli na svatbu dojet, se mračí na celý svět. Do poslední chvíle doufali, že se Ambriel vzpamatuje a krále si nevezme. Pohlédnou na novomanželský pár se vzteklými pohledy.

Rádce se usadí na své místo a oba novomanželé ho poctí svými úsměvy. Všichni se pustí do jídla.

„Smím prosit?“ vstane Ludrun a natáhne k Ambrielovi ruku, když už všichni dojí.

„Jistě,“ přikývne Ambriel, chytí se nabídnuté ruky a vstane.

Oba dojdou na parket, zaujmou taneční pozice a hýbají se do rytmu hudby. Hosté se shromáždí kolem tanečního parketu a sledují tančící pár. Po chvilce se začnou přidávat i ostatní.

„Mohl bys mě na okamžik pustit? Mám žízeň,“ řekne po nějaké době Ambriel.

„Jistě. Pojď,“ přikývne Ludrun a oba sejdou z tanečního parketu.

Usadí se na svých místech a Ludrun sobě i Ambrielovi nalije ze džbánu vodu, ve které plavou kousky melounu.

Kolem jedenácté večer se začnou hosté rozcházet, aby dopřáli novomanželům soukromí.

„Půjdeme si lehnout?“ otočí se Ludrun na Ambriela, když odejdou poslední hosté.

Ambriel pouze přikývne a oba přejdou do panské ložnice, která odteď nepatří jen Ludrunovi, ale jim oběma.

„Tohle jsem chtěl udělat celý večer,“ poznamená Ludrun, sotva se za nimi zavřou dveře od ložnice, přejde k Ambrielovi, chytí ho za boky a skloní se k jeho rtům.

Něžně se otře o jeho rty a poté mezi ně vnikne jazykem. Pečlivě a přesto něžně ochutnává svého manžela. Ambriel do polibku vzdychne, obtočí ruce kolem Ludrunova krku, zavře oči a polibek opětuje. Líbají se dlouho a pomalu.

„Lásko,“ vzdychne Ludrun, když se od Ambriela odtrhne a zaboří svůj nos do jeho vlasů.

„Ještě,“ zasténá Ambriel.

Ludrun se tiše zasměje a znovu se ponoří do Ambrielových rtů.

„Měl bych jít do sprchy,“ zamumlá mezi polibky Ludrun.

„Hm, jistě,“ vydechne Ambriel.

Ludrun Ambriela ještě jednou políbí, odtrhne se a zamíří do koupelny.

„Hned jsem zpátky,“ řekne mezi dveřmi než je zavře.

Ambriel s úsměvem zakroutí hlavou, najde svou noční košili a zapluje do vedlejší koupelny. Svlékne se a vleze do sprchy, kde na sebe pustí vodu. Dává si záležet. Ludrun se rychle vysprchuje a nahý vejde do ložnice. Nemůže se dočkat, až bude mít Ambriela v náruči a z představy, co všechno s ním bude moct dělat, je neuvěřitelně vzrušený a jeho penis je tvrdý a v pozoru.

„Už jsem tady, lásko,“ zahlaholí a přejede pohledem ložnici.

Zarazí se, když zjistí, že ložnice je prázdná. Z druhé koupelny uslyší šum vody a prohnaně se usměje. Lehne si do postele a zaujme provokativní pózu. Leží na boku, čelem ke koupelně, rukou si podepírá hlavu, druhou má volně položenou na boku, spodní nohu má nataženou a druhou pokrčenou a chodidlo opírá o postel. Vystavuje tak své tělo na odiv.

Ambriel se mezitím dosprchuje, osuší se a natáhne na sebe noční košili. Zamíří do ložnice ale ve dveřích se zarazí a šokovaně zírá na postel, na které leží jeho manžel. Jeho nahý manžel!

„Už tu na tebe čekám, lásko,“ zavrní Ludrun.

Ambriel konečně donutí své nohy k pohybu a pomalu, s vykulenýma očima se přiblíží k posteli. Nemůže odtrhnout zrak od Ludrunova těla. Když očima zavadí o Ludrunův ztopořený penis, zrudne a sklopí oči.

„Copak? Nelíbí se ti, co vidíš?“ zeptá se Ludrun.

„Líbí a moc. Jen na tohle nejsem zvyklý,“ odpoví Ambriel.

„Pojď sem,“ zašeptá Ludrun a stáhne Ambriela na postel.

Ambriel se posadí na okraj postele a pořád skenuje Ludrunovo tělo. Pomalu natáhne ruku a lehounce se dotkne Ludrunovi hrudi. Ludrun se usměje a drží. Ambriel povzbuzen Ludrunovým úsměvem natáhne i druhou ruku a zkoumá Ludrunovo tělo. Dotýká se ho a přejíždí po každém záhybu kůže. Přejede i přes vystouplé svaly na hrudi a břiše. Jejich pevnost a tvrdost ho rozechvěje. Nakonec dojede rukama i k Ludrunovu klínu a zarazí se.

„Klidně se ho dotkni,“ zašeptá Ludrun.

Kdyby řekl, že s ním Ambrielovy dotyky nic nedělají, lhal by. Ovšem ví, že tohle je poprvé, co je Ambrielovi dovoleno dotýkat se jiného těla, tak trpělivě snáší jeho doteky a snaží se zůstat v klidu. Ambriel si skousne spodní ret a nejistě přejede po Ludrunově penisu. Ludrun zasténá a Ambriel rukou vystrašeně ucukne a starostlivě se na Ludruna zadívá. Ublížil mu snad?

„Udělej to znovu,“ vzdychne Ludrun.

Ambriel se zhluboka nadechne a znovu po Ludrunově penisu přejede rukou. Ludrun znovu zasténá a Ambriel pochopí, že jeho počínání se Ludrunovi líbí. Uchopí ho pevněji a začne po něm přejíždět v pravidelném tempu. Jeho velikost a tloušťka ho udivují. Vždyť nedokáže dát prsty k sobě a navíc mu minimálně polovina Ludrunova vzrušení přečuhuje z dlaně. Znejistí. Vždyť něco takového se do něj nemůže vejít.

„Co se děje?“ zeptá se Ludrun, když Ambriel zastaví své pohyby a z jeho tváře lze vyčíst nejistotu.

„Jsi tak velký a silný. Bojím se, že se do mě nevejdeš nebo mě zraníš,“ svěří se se svými obavami.

„Neboj. Ještě jsem s ním nikoho nezabil. Vejde se a když nepodceníme přípravu, tak vše proběhne hladce a bez problému. Neublížím ti a pokud by tě pronikání bolelo, řekni a já okamžitě zastavím,“ uklidňuje ho Ludrun.

„Opravdu zastavíš?“ pohlédne na něj Ambriel.

„Ano. A pamatuj, když se ti něco nebude líbit nebo ti bude něco nepříjemné, řekni mi to. Nepřemáhej se. Pokud bych dělal něco, co se ti není příjemné, v domnění, že ti to příjemné je nebo se ti to dokonce líbí, pak by se ti milování se mnou mohlo časem znechutit a znelíbit. Stejně tak mě můžeš kdykoliv odmítnout, když nebudeš mít na milování náladu nebo chuť,“ posadí se Ludrun a zahledí se na Ambriela.

„Skutečně můžu? Nebudeš se na mě za to zlobit?“ zamrká Ambriel.

„Ne, nebudu. Naopak, budu rád. Chci, aby s ti naše milování líbilo a těšilo tě stejně jako mě,“ usměje se na něj Ludrun.

„Tak dobrá,“ přikývne Ambriel.

„A teď, prozraď mi, co máš rád? Co se ti líbí?“ mrkne na něj Ludrun.

„Já nevím,“ sklopí Ambriel oči.

„Nevíš?“ zamrká překvapeně Ludrun.

„Ne, nevím. Vyprávěl jsem ti přece, jak probíhalo milování s Xeroxem,“ zašeptá Ambriel.

„Ano, vyprávěl. Ale co tvoje představy, když sis sám dělal dobře? Co sis při tom představoval? Kde ses sám sebe dotýkal?“ zeptá se Ludrun.

„To jsem zkusil jen jednou. Naneštěstí mě při tom načapal otec a seřezal mě tak, že jsem si ještě dva dny nemohl sednout. Prý je to zakázané a takto dotýkat se mě smí jen manžel. Takže jsem se tomu vyhýbal,“ pokrčí Ambriel rameny.

Ludrun se zamračí. Chtěl to vědět, aby svého manžela co nejvíce potěšil, ale tohle to dost komplikuje.

„To nevadí. Na to co se ti líbí, přijdeme spolu, ano? Bude to takové sladké objevování a zkoumání,“ usměje se.

„Dobře. A co máš rád ty?“ usměje se Ambriel a rozpaky se pomalu rozplynou.

„Vážně to chceš vědět?“ zašeptá Ludrun Ambrielovi do ucha a políbí ho na krk.

„Ano,“ vydechne Ambriel a zachvěje se.

„Jsem strašně zatížený na bradavky a zadečky. Když jedno z toho vidím, jsem celý říčný. A když se jich mohu dotknout nebo je ochutnat, to se pak měním ve zvíře. Takže když mě budeš chtít svést, stačí odhalit bradavky nebo zavrtět zadečkem a máš to jisté,“ přizná Ludrun.

„To ne,“ zasměje se Ambriel.

„Ale ano. Je to taková moje úchylka,“ ušklíbne se Ludrun.

Ambriel se na něj zahledí a rozhodne se vyzkoušet, zda mluví Ludrun pravdu. Postaví se, otočí se k Ludrunovi zády a stáhne ze sebe noční košili.

„Bohové,“ zasténá Ludrun, když spatří Ambrielův zadeček.

Natáhne se a začně po něm přejíždět rukama, sem tam ho zmáčkne.

„Ještě chvíli takto zůstaň,“ zašeptá ochraptěle, když se chce Ambriel otočit a dál pohledem i rukama zkoumá Ambrielův zadeček.

Ambriel se sám pro sebe usměje. Takže mu Ludrun nelhal. Zůstane stát a nechá Ludruna zkoumat svůj zadeček. Líbí se mu to a docela ho to vzrušuje. Po chvíli to nevydrží a otočí se. Ludrunovi oči okamžitě najdou Ambrielovi bradavky, Ludrun zavrčí, popadne Ambriela a hodí ho do postele. Okamžitě se k němu skloní a přisaje se k jeho bradavkám. Ochutnává je, saje, olizuje a občas jemně skousne. Rukama sjede na Ambrielův zadeček a hladí ho.

Ambriel přivře oči a nechá se laskat. Ludrunovi ruce na jeho zadečku jsou mu mnohem příjemnější a více ho vzrušují než ústa laskající jeho bradavky. Přesto je mu to příjemné a tak svému manželovi nebrání.

„Líbí se ti to?“ zvedne k němu po chvilce Ludrun pohled a snaží se udržet v klidu.

„Ano,“ přikývne Ambriel.

Ludrun se sám pro sebe usměje a políbí ho. Vášnivě a hluboce se líbají a Ludrun poté sjede svými ústy na Ambrielův krk a hrdlo. Olizuje a jemně saje citlivou kůži. Ambriel zakloní hlavu a zasténá. Ludrun se usměje, zdá se, že se mu podařilo najít Ambrielovo citlivé místo. Rukama i ústy začne laskat celé Ambrielovo tělo a snaží se najít co nejvíce citlivých míst. Ambriel vzdychá a sténá a rukama laská Ludrunovo tělo. Přejíždí jimi po zádech, pažích, hrudi a břiše.

Nakonec sjede i k Ambrielovu klínu a vezme jeho vzrušení do úst. Ambriel vyjekne, když se ocitne v mokrém horku Ludrunových úst a vykuleně se podívá dolů. Tuto praktiku neznal a ani o ní nikdy neslyšel. Zaboří se do polštářů a hlasitě sténá. Když už mu chybí jen kousíček do vrcholu, propustí ho Ludrun ze svých úst.

„Lásko, už to nemůžu vydržet,“ řekne Ludrun a olízne si rty.

„Tak si mě vezmi,“ zašeptá Ambriel.

Ludrun se usměje, z nočního stolku vyndá olejíček, nakape si několik kapek na prsty a sjede rukou mezi Ambrielovi nohy, aby našel jeho vstup a připravil ho na svůj vpád. Ambriel je ochotně roztáhne a postupně přijme Ludrunovi prsty, které ho roztahují. Hlasitě zasténá a sám se na ně nabodne, když začnou účelně dráždit citlivé místečko uvnitř jeho těla.

Když už se mu zdá dostatečně připravený, vytáhne Ludrun prsty, uvelebí se mezi jeho stehny a chystá se do něj proniknout svým penisem.

„Počkej,“ zarazí ho Ambriel.

Ludrun se zastaví a pohlédne do Ambrielova obličeje.

„Budeš opatrný, že ano?“ skousne si Ambriel spodní ret.

„Samozřejmě. Neboj se, ano? Nechci ti ublížit,“ ujistí ho Ludrun a vezme Ambriela za ruku a proplete s ním prsty.

Ambriel přikývne a Ludrun se do něj začne tlačit. Po chviličce se Ambrielova dírka podvolí a Ludrun se ocitne uvnitř. Opatrně se tlačí dovnitř.

„Po-počkej. To-to bolí,“ zasténá Ambriel, když je v něm Ludrun polovinou svého vzrušení a snaží se odtáhnout. Ludrun okamžitě zastaví.

„Šššš, klid. Uvolni se,“ zašeptá a čeká, až bolest povolí, aby mohl pokračovat.

Ambriel zhluboka dýchá a snaží se, co nejvíc povolit svaly. Bolest po chvilce začne slábnout až zmizí docela.

„Můžeš,“ pokývne a Ludrun se dá opět do pohybu.

Pomalu se zasouvá a pozorně sleduje výraz ve tváři svého manžela, aby mu neunikl sebemenší náznak bolesti.

„Kolik ještě?“ vzdychne Ambriel, zdá se mu, že má Ludrunův penis až v žaludku a Ludrun se stále sune dál.

„Už tam budu,“ zasténá Ludrun a po pár dalších centimetrech se jeho stehna konečně dotknou oblin Ambrielových hýždí.

Ambriel vydechne, konečně je jeho manžel celý uvnitř něj. Ludrun ještě chvíli čeká, aby dal Ambrielovi čas na zvyknutí. Když na něj Ambriel kývne, opatrně se povytáhne a pomalu zajede znovu dovnitř. Oba slastně zasténají a Ludrun nasadí pravidelné tempo. Zprvu je pomalé téměř líné, ale postupně zrychluje a oba tak unáší ke slastnému vrcholu. Ludrun zasténá a jako první dosáhne vrcholu, při kterém naplní Ambrielovo nitro. Když Ambriel ucítí teplo semene svého manžela, je to pro něj poslední kapka a taktéž vyvrcholí.

I ve slastném opojení si je Ludrun vědom, že by svého drobného chotě mohl při své váze rozmačkat, tak se svalí vedle něj a rozdýchává se.

„Tedy, to bylo něco,“ zašeptá zadýchaně Ambriel a přetočí se na břicho.

„To ano. Nebolí tě něco? Neublížil jsem ti?“ zeptá se Ludrun a starostlivě Ambriela přejede pohledem.

Ambriel zakroutí hlavou a se zavřenýma očima odpočívá. Ludrun se spokojeně usměje a přetočí se na bok. Podepře si rukou hlavu a druhou ruku položí na Ambrielův kříž těsně nad zadečkem. Ambriel spokojeně zavrní a přisune se trochu blíž. Ludrun pohledem přejede po nahém těle svého chotě a v podbřišku ho zašimrá. Znovu se vzruší. Skloní se a políbí Ambriela na rameno.

„Lásko, mám na tebe znovu chuť,“ zašeptá a pokládá polibky na Ambrielova ramena a šíji.

„Hmmm, tak si mě vem znovu,“ vzdychne Ambriel, který se také pomalu vzrušuje.

Ludrun souhlasně zamručí a začne pokládat polibky podél Ambrielovi páteře. Rukama hladí Ambrielovy boky a stehna. Ludrun se po chvilce dostane až k Ambrielovu zadečku. Políbí obě půlku a pohladí je rukama. Dostane chuť podlehnout své další úchylce.

„Víš, o mých úchylkách jsem ti neřekl všechno,“ vydechne.

„A co?“ otáže se Ambriel.

„Víš, když se mi nějaký zadeček opravdu moc líbí, tak mám chuť se do něj zakousnout a označkovat si ho tak,“ přizná se Ludrun a pohladí Ambrielův zadeček.

Ambriel vykulí oči a otočí hlavu tak, aby na Ludruna viděl.

„Žertuješ?“ zeptá se.

„Ne, nežertuji. Samozřejmě to neudělám, pokud nechceš. Ještě jsem nepotkal někoho, komu by to nevadilo, takže jsem vždy odolal. Jen jsem chtěl, abys o tom věděl,“ pokrčí Ludrun rameny.

„Tak to udělej,“ vyzve ho Ambriel.

„Opravdu můžu?“ zeptá se překvapeně Ludrun.

„Ano, třeba se mi to bude líbit. Nebo mi to nebude přinejmenším vadit, ale to zjistíme jen, když to uděláš,“ odpoví Ambriel.

„Dobrá,“ přikývne Ludrun, skloní se a zakousne se do jedné půlky.

Zaboří své zuby hluboko do masa. Ambriel zasykne a trošku zkřiví obličej. Ludrun zvedne obličej a prohlédne si své dílo.

„Tak co?“ zeptá se a očekává rozsudek.

„No, že by se mi to nějak zvlášť líbilo se říct nedá. Ale pokud to bude jednou za čas, tak mi to nevadí. Ale nedovolím ti to pokaždé,“ řekne Ambriel.

Ludrun se radostně usměje. Je rád, myslel si, že to Ambriel rovnou zavrhne.

„Miluju tě, víš to?“ řekne, natáhne se a znovu pokládá polibky na Ambrielova ramena a šíji.

„Taky tě miluju,“ zavzdychá Ambriel.

„Mohu?“ zeptá se Ludrun a zajede rukou mezi Ambrielovi půlky.

Ambriel přikývne a Ludrun ho vytáhne na všechny čtyři. Plácne Ambriela po zadečku a Ambriel vypískne. Překvapeně se ohlédne na Ludruna.

„Plácni mě znovu,“ řekne a Ludrun ho poslechne.

Střídavě plácá Ambriela po obou půlkách a Ambriel nepokrytě sténá. Tohle se mu zamlouvá. Když už je Ambrielův zadeček červený a sálá teplem, klekne si Ludrun za něj a opatrně do něj pronikne. Oba zasténají a Ludrun se začne pohybovat. Ambriel zasténá a začne Ludrunovi vycházet vstříc. Po chvíli oba znovu hlasitě zasténají a vyvrcholí. Ambriel se znovu sesune na postel na břicho a Ludrun se svalí vedle něj.

Ambriel se k němu přitulí a položí si hlavu na Ludrunovo rameno. Rukou kreslí na jeho hrudi kolečka. Ludrun ho jednou rukou obejme a hladí ho po zádech. Oba odpočívají po namáhavé činnosti.

„Víš, že teď opravdu krásně voníš,“ řekne po chvíli Ludrun.

„To určitě. Jsem zpocený a ušpiněný, tak opravdu voním,“ uchechtne se pochybovačně Ambriel.

„Skutečně voníš,“ ujistí ho Ludrun a hlasitě začenichá.

Ambriel se hlasitě rozesměje a Ludrun se k němu po chvilce přidá. Když se dosmějí, Ambriel si skousne dolní ret a pohlédne na Ludruna.

„Nemáš znovu chuť?“ zeptá se tiše a zrudne.

„A ty máš?“ odpoví mu otázkou Ludrun.

„No, dal bych si ještě říct,“ zamrká Ambriel.

Ludrun pohlédne na svůj povadlý penis.

„No, zdá se, že mám dost,“ povzdychne si.

Ambriel se zamyslí a pak se šibalsky usměje. Posadí se na paty.

„Zlato, jsi si jistý, že máš dost?“ zavrní a pohladí se po hrudi a břiše a jen tak jakoby mimochodem zavadí o své bradavky, které promne.

Ludrun nasucho polkne, když sleduje trajektorii pohlazení a v klíně mu zacuká a jeho penis opět ztvrdne.

„Ne, nemám. Ale tentokrát se postaráš ty,“ ušklíbne se.

„Já? A jak?“ zeptá se nechápavě Ambriel.

„Sedni si mi na klín. Obkročmo,“ řekne Ludrun.

Ambriel ho poslechne a uvelebí se mu na klíně.

„Nadzvedni se,“ instruuje ho Ludrun.

Ambriel se nadzvedne, Ludrun uchopí svůj penis a přiloží ho pod vstup do Ambrielova těla.

„A teď dosedni,“ mrkne na něj.

Ambriel pomalu dosedá a zasténá, když se Ludrunův penis noří do jeho těla. Ludrun pustí svůj penis a jednou rukou chytí Ambrielův bok, aby mu pomáhal v pohybech. Druhou ruku položí na jeho zadeček, který hladí a hněte. Sem tam si také plácne. Ambriel slastně propne své tělo a začne se nadzvedávat a zase dosedat. Ludrun mu svými boky vychází vstříc.

Tentokrát se milují dlouho. Nakonec Ambriel zasténá a dosáhne vrcholu. Poté se svalí na Ludrunovu hruď a zrychleně oddechuje. Ludrun ho chvíli nechá vydýchávat se, ale po chvíli ho přetočí na záda a prudce do něj pronikne. Ambriel vyjekne překvapením, ale nechá Ludruna drancovat své nitro. Líbí se mu pocit, že poskytuje své tělo k uspokojení svého manžela, kterého miluje.

Ludrun po chvíli také zasténá a potřetí plní Ambrielův zadeček svým semenem. Opět se svalí vedle Ambriela a přitáhne si ho do náruče. Ambriel přes ně přetáhne přikrývku a oba usnou ve vzájemném objetí.