Ambriel leží na zádech a nechává do sebe Ludruna přirážet. Objímá ho kolem krku a hledí do stropu. Hlavou se mu honí plno myšlenek a kvůli tomu nemůže dosáhnout vzrušení. Ludrun hlasitě zasténá a vyvrcholí. Svalí se vedle Ambriela a vydýchává se. Nakonec se přetočí na bok, podepře si hlavu a usměje se na Ambriela.

„Miluju tě!“ zašeptá a skloní se, aby Ambriela políbil.

„Já tebe taky!“ odpoví Ambriel a opětuje polibek.

Něžně se líbají a Ludrun Ambriela hladí po boku, odkud přejede na břicho. Pohladí ho po něm a zarazí se. Odtáhne se od Ambrielových rtů a prohlédne si jeho tělo. Poté se pohledem vrátí k Ambrielovu obličeji a zadívá se mu do očí.

„Ty ses ne...?“ začne.

Ambriel sklopí oči a zakroutí hlavou.

„Proč ne? Copak...copak se ti to nelíbilo?“ zeptá se Ludrun.

„To víš, že líbilo. To jen, že...mi to prostě nějak...nešlo,“ pohlédne na něj Ambriel.

„Pokud jsi neměl náladu, tak jsi mi to měl říct. Nenutil bych tě,“ zašeptá Ludrun.

Cítí se provinile. Přinutil Ambriela k milování, přesto že Ambriel neměl náladu. Je to pro něj hrozný pocit.

„Netrap se. Chtěl jsem to stejně jako ty, jen to prostě nějak nešlo. To je celé,“ pohladí ho po tváři Ambriel, který odhadne směr myšlenek svého manžela.

„Tak proč jsi mě nezastavil? Vždyť já tě v podstatě jen využil a dá se říct, že i znásilnil,“ posadí se Ludrun a přejede si rukou přes obličej.

„Tak to přeci není. Nevzal sis mě proti mé vůli. Já s tím souhlasil, chtěl jsem to. A nezastavil jsem tě, protože jsem tě zastavit nechtěl. No tak, příště už to bude lepší,“ klekne si Ambriel a obejme Ludruna zezadu kolem krku.

Ludrun si povzdechne a otočí se k Ambrielovi.

„Příště mě zastav, ano?“ vezme Ambriela jemně za bradu.

Ambriel sklopí oči. Nechce slibovat něco, o čem už dopředu ví, že to nesplní. Ludrun se zamračí.

„Nezastavíš mě. Proč?“ řekne.

Ambriel k němu zvedne oči.

„Protože chci další dítě,“ řekne tiše.

Ludrun na něj zůstane zírat.

„To myslíš vážně?“ zeptá se.

Ambriel přikývne.

„Budeme ho mít. Ale nechci, aby ses nutil do milování se mnou, jen proto abychom měli dítě. Chci, aby sis to užíval stejně jako já,“ políbí Ludrun Ambriela do vlasů, vezme jeho tvář do dlaní a opře si své čelo o jeho.

Ambriel Ludruna chytí za zápěstí, vydechne a zavře oči. Ludrun se po chvíli odtáhne.

„Měli bychom jít spát,“ zašeptá.

„Dobře,“ souhlasí Ambriel.

Oba si lehnou, Ludrun přes ně přetáhne peřinu a Ambriel se k němu přitulí. Ludrun ho obejme a po chvíli oba usnou.

***

Ráno sedí Ambriel a Ludrun u snídaně v jídelně. Ludrun drží Morana a krmí ho. Moran pije mléko a svýma zelenýma oči, které zdědil po Ludrunovi hledí na svého otce a svýma malýma ručkama se snaží zachytit lahvičky s mlékem. Ludrun se na něj usmívá a tiše na něj mluví. U stolu s nimi sedí i Brona, která se při pohledu na svého zetě a vnuka něžně usmívá. Kousek od stolu stojí Darek, který spokojeně žere.

„Už jsi našla kupce?“ zeptá se Ambriel své matky.

„Ještě ne. Ale ještě je brzy. Vždyť je to sotva měsíc, co tvůj otec zemřel,“ zakroutí hlavou Brona.

Ambriel přikývne. Ano, od smrti jeho otce je to teprve měsíc. Po popravě Ludrun nechal jeho tělo odvést do Sluneční provincie, aby byl pohřben ve své domovině. Jeho matka se poté rozhodla zůstat tu s nimi a dům, ve kterém žila se svým manželem, se rozhodla prodat.

Moran dopije a Ludrun si ho opře o rameno a jemně ho poklepává po zádíčkách. Moran si odříhne a natáhne ručičky k Ambrielovi.

„Chceš za tatínkem? Tak běž,“ usměje se Ludrun a podá ho Ambrielovi.

Ten si ho s úsměvem převezme. Moran zaplácá ručičkama a strčí si do pusy pramínek Ambrielových vlasů.

„Tak proto jsi chtěl ke mně,“ zasměje se Ambriel a shrne si vlasy tak, aby byly mimo Moranův dosah. Moran nespokojeně zakňourá, když ta voňavá dobrůtka zmizí z jeho dosahu.

„Co kdybychom šli po snídani na procházku do zahrady?“ zeptá se Brona.

„To bychom mohli,“ přikývne Ludrun.

„To ne. Po snídani musím s Moranem na lékařskou prohlídku. A protože jsou mu už tři měsíce, tak bude také očkovaný,“ řekne Ambriel.

„Aha. Můžu jít s vámi?“ zeptá se Brona.

„Jistě,“ přikývne Ambriel.

„A já?“ zeptá se Ludrun

„Na to se přeci nemusíš ptát,“ pohlédne na něj Ambriel.

„Proti čemu bude vlastně očkovaný?“ zeptá se Ludrun.

„Proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B a hemofilových infekcích typu B,“ vyjmenuje Ambriel.

„Není toho nějak moc?“ zamračí se Ludrun.

„Je to kombinované očkování. Dává se jen jedna injekce,“ vysvětlí Brona.

„Ach ták, já už se lekl, že těch injekcí dostane několik. V očkováních se nevyznám,“ řekne Ludrun.

„To nevadí, ale už bychom měli pomalu jít,“ zvedne se Ambriel od stolu.

Brona a Ludrun také vstanou a všichni tři s Darkem v závěsu zamíří na ošetřovnu.

„Darku zůstaň!“ zavelí Ambriel před ošetřovnou a Darek se usadí před dveřmi.

Ambriel s Moranem v náručí, se svou matkou a Ludrunem vejde na ošetřovnu a položí Darka na jedno z lůžek. Na ošetřovnu vejde lékař.

„Dobrý den, Veličenstva!“ ukloní se a na stůl u lůžka odloží nástroje a injekční stříkačku s jehlou zabalenou ve sterilním obalu.

Ambriel i Ludrun pozdraví a Ambriel Morana svlékne. Lékař k němu přejde, aby provedl preventivní prohlídku a následně i očkování.

„Dobrý den, madam! Omlouvám se, předtím jsem si vás nevšiml,“ řekne lékař, když spatří Bronu.

„Nic se neděje,“ usměje se Brona.

Lékař se na ni vlídně usměje a otočí se k Moranovi. Zaluská mu u uší, nejdřív u jednoho potom u druhého, aby zkontroloval sluch. Moran otáčí hlavičku, aby spatřil zdroj toho podivného zvuku.

„Sluch vypadá v pořádku,“ zkonstatuje lékař.

Následně vyndá z kapsy pláště malou svítilnu a posvítí Moranovi očí. Ten sebou trhne, otočí hlavičku a přivře oči, to světlo je mu nepříjemné.

„Zrak vypadá v pořádku, ale s úplnou jistotou to budu schopen říct, až bude starší,“ poznamená lékař a pohlédne na Ambriela s Ludrunem.

Ti přikývnou a lékař postupuje dál. Jemně a opatrně prohmatá hlavičku, aby zjistil zda lebeční kosti srůstají, jak mají. Spokojeně pokývá hlavou i toto vypadá v pořádku. Poté dítěti natáhne a prohmatá ručičky.

„Jak těma rukama hýbá?“ otočí se na oba krále.

„Řekl bych, že dobře. A taky často. Mává s nimi, plácá, když se mu něco líbí, zatíná pěstičky,“ řekne Ambriel.

„To je dobře. A hýbe s nimi stejně? Nezdálo se vám, že by třeba jednou hýbal méně nebo hůře?“ pokládá dál otázky.

„Ne,“ zakroutí Ambriel hlavou.

Lékař přikývne, chytí miminko na bocích a trhne jím dolů. Moran se poleká a reflexivně zvedne ručičky za hlavu. Zmateně se rozhlíží a snaží se zjistit, co se děje. Lékař si spokojeně kývne a prohmatá miminku hrudník a břicho.

„Nezaznamenali jste vy nebo chůva nějaké potíže s dechem nebo výkaly?“ zeptá se.

„Ne, všechno v pořádku,“ odpoví Ludrun.

„Výborně,“ usměje se lékař.

Pak začne vyšetřovat nohy. Různě je natahuje, krčí a vyvrací do stran.

„Kyčle se prozatím vyvíjejí dobře,“ zkonstatuje.

Obrátí Morana na bříško a projede a prohmatá mu páteř.

„Výborně. Páteř má správný tvar i zakřivení. Nic patologického,“ usměje se.

Lékař Morana opět přetočí na záda a změří mu tlak a tep. Obojí je v normě.

„Veličenstvo, kdybyste byl tak laskav a na chvíli ho podržel. Potřebuji si poslechnout jeho dech,“ otočí se lékař ke králům.

„Já to udělám,“ ozve se Brona a přejde k lůžku, kde Morana nejdříve zabalí do pleny.

Poté ho zvedne a jemně ho drží ve vzpřímené poloze. Lékař vezme stetoskop poslechne si Moranův dech a také srdíčko.

„Všechno v pořádku. Princ je zdravé a silné miminko,“ usměje se.

Brona mu úsměv opětuje. Lékař se natáhne pro stříkačku, rozbalí ji a jemně ji vetkne do drobného ramínka miminka. Moran ucítí bodnutí a následně tlak, jak lékař zatlačí vpíst, aby dostal vakcínu do jeho organismu. Rozpláče se. Lékař vytáhne jehlu a přelepí ramínko sterilní náplastí. Brona začne Morana utěšovat, ale ten se ne a ne uklidnit.

„Ukaž, dej mi ho,“ přejde k ní Ambriel a natáhne se po synovi.

Brona mu Morana předá a Ambriel jím začne lehce houpat a tiše mu broukat uklidňující melodii. Ludrun k nim přejde a hladí syna lehce po zádech. Moran vida, že jeho rodiče jsou u něj a cítíc, že nepříjemný pocit v rameni začíná mizet, se pomalu uklidní.

„Je to vše?“ zvedne Ludrun zrak k lékaři.

„Ano, veličenstvo. Jen teď svého syna hlídejte. Pokud by vpich zčervenal, natekl nebo by princ dostal horečku či jste zpozorovali nějaké jiné obtíže, okamžitě přijďte,“ řekne lékař.

Ludrun i Ambriel přikývnou a Ambriel položí Morana na lůžko a oblékne ho. Poté si ho opět vyzvedne do náruče.

„Půjdeme na tu procházku?“ přejede pohledem ze svého manžela na svou matku a zpět.

„Půjdeme,“ přikývne Ludrun a oba se vydají ke dveřím.

„Veličenstva!“ pokloní se lékař.

„Ty nepůjdeš?“ otočí se Ambriel u dveří na svou matku, když zjistí, že s nimi nejde.

„Přijdu za vámi za chvilku. Jen potřebuji něco zkonzultovat s lékařem,“ odpoví Brona.

„Co pro vás mohu udělat?“ otočí se k ní lékař.

„V několika posledních dnech se mi hůře dýchá a myslím, že včera večer jsem měla i teplotu,“ řekne Brona.

„Tak se na to podíváme. Prosím, posaďte se,“ pokyne lékař k lůžku a natáhne se pro stetoskop.

Ambriel předá Morana Ludrunovi a starostlivě vykročí ke své matce.

„Nemusíš tu se mnou zůstávat. Klidně běžte,“ zastaví ho Brona.

„Jsi si jistá? Klidně tu zůstanu,“ řekne Ambriel se starostí v hlase.

„Jsem si jistá,“ řekne Brona.

Ambriel si vymění pohled s Ludrunem.

„Tak dobře,“ řekne nakonec a společně s Ludrunem a Moranem odejde z ošetřovny.

Na chodbě se k nim připojí Darek a všichni čtyři se vydají do zahrady.

„Jen doufám, že matka bude v pořádku," řekne Ambriel a ohlédne se na palác.

„Určitě bude, nemusíš se bát. Ostatně je v těch nejlepších rukou," řekne Ludrun a vezme Ambriela jednou rukou kolem ramen. Na druhé ruce chová Morana.

„Jen doufám, že máš pravdu," povzdechne si Ambriel a oba se rozejdou hlouběji do zahrady. Darek kolem jde spořádaně vedle nich a čumákem čenichá u země.