Městem jde slavnostní průvod.

Na začátku průvodu jdou tanečníci, kteří vrtí boky, hýbají rukama a předvádějí různé záklony a otočky. Kejklíři, kteří předvádějí své umění. Za nimi jede na koni armádní velitel, pak jdou vojáci, kteří pochodují ve společném pravidelném rytmu, a pak zlatý zdobený kočár, který táhne šest běloušů. Za kočárem opět pochodují vojáci, za kterými jede obyčejnější kočár, ve kterém sedí Nejvyšší rádce a s vlídným úsměvem mává lidu. Za ním opět pochodují vojáci, za kterými tančí tanečníci, kteří ze zdobených košíků rozhazují zlaté a stříbrné mince.

Na chodnících stojí lid, který mává, jásá, rozhazuje květiny, pentle a konfety, provolává královské rodině slávu a přání dlouhého života a zdraví. Některé děti se vytrhnou svým rodičům a sbírají mince.

Víno, šampaňské a další pití, alkoholické i nealkoholické teče proudem. Stejně tak z pultů obchodů zmizely různé pochutiny.

V zlatém kočáře sedí Ambriel s Ludrunem a Darkem, který zvědavě vykukuje ven. Oba mají na hlavách koruny. Ambriel drží v náručí Morana, šťastně se usmívá, mává lidu a celý jenom září. I Ludrun se usmívá a mává lidu. Sem tam pohlédne na Ambriela s jejich synem a jeho úsměv se rozšíří.

Po stranách kočáru, tak aby nepřekáželi ve výhledu, jedou dva vojáci se štíty. Jejich úkolem je hlídat oba krále i maličkého prince a chránit je.

Průvod už vyjíždí z města, když si jeden z vojáků jedoucích po stranách kočáru, u jednho z posledních domů všimne zvláštního záblesku. Nenápadně tím směrem pohlédne a spatří muže v černém kabátě, který na kočár míří zbraní. Ve vteřině vyhodnotí směr a zděsí se. Ten muž míří na Druhého krále a prince!

„Veličenstvo, skloňte se!“ zakřičí a urychleně před Ambriela předjede a nastaví štít.

Ludrun zaslechnouc vojákův výkřik, se zachová zcela instinktivně. Popadne Ambriela za ramena a strhne ho pod sedačku, aby byl pod okrajem kočáru, a zalehne ho, aby ho chránil. Přitom samozřejmě dává pozor, aby neublížil Moranovi. Ambriel překvapeně vyjekne a v tom se ozve několik výstřelů. Moran, který se lekne prudkého pohybu a hlasitých ran, se rozpláče.

Lidé začnou křičet a snaží se dostat mimo střelbu. Matky a otcové popadají své děti, aby je chránili. Ty nejmenší se rozpláčou. Všude nastane chaos.

Mezi utíkajícími lidmi se proplétají vojáci, kteří se snaží dostat ke střelci a polapit ho. Ten si jich všimne a zakleje. Nejen, že se jeho záměr nezdařil, ale teď hrozí, že bude chycen a uvězněn. Schová zbraň a dá se na útěk. Několik statečnějších mužů si toho všimne a rozběhnou se proti němu. Střelec nestačí ani vytáhnout zbraň než ho muži, rozzuření tím, že se snažil zabít jejich Druhého krále a prince, povalí na zem a znehybní. Po chvilce se k nim dostanou vojáci spolu s armádním velitelem, jedoucím na koni.

„Děkujeme občané! My už si ho převezmeme!“ sesedne velitel z koně.

Muži střelce uvolní a v té chvíli ho popadnou vojáci, zpoutají ho a postaví. Jeden ho prohledá a zabaví jeho zbraň.

„Útočník byl zatčen,“ oznámí všímavý voják Ludrunovi.

Ludrun se narovná a vida, že nebezpečí už nehrozí, pomůže Ambrielovi zpět na sedačku. Ambriel se vykuleně rozhlíží a snaží se vzpamatovat z toho, co se stalo. Pak si uvědomil, že v náručí svírá plačícího Morana a začne ho utěšovat. Darek s kňučením vyleze zpod protější sedačky, kam se schoval, když se ozvala střelba a s kňučením vyskočí na sedačku vedle Ambriela a čumákem jemně strká do Morana ve snaze ho uklidnit.

Ludrun otevře dvířka a rozzuřeně přejde k muži, který se snažil ublížit jeho choti a synovi. Muž, když spatří vražedný ba až maniakální výraz ve tváři svého krále, si málem strachy nadělá do kalhot.

Ambriel sleduje svého manžela z kočáru a nemůže zabránit tomu, aby o něj nedostal strach. Vždyť ten muž je nebezpečný a může Ludrunovi ublížit.

„Jen klid, veličenstvo. Ten muž už nikomu neublíží. Je spoutaný, odzbrojený a kolem něj jsou vojáci,“ řekne voják, který si všimne Ambrielova starostlivého pohledu.

Ambriel přikývne ale dál skenuje Ludruna pohledem, zatímco jemně houpe Morana v náruči. Ten se pomalu uklidňuje.

„Proč jsi chtěl zabít mého chotě a syna?“ zavrčí Ludrun na střelce.

Ten stiskne rty a zatne čelist. Nehodlá nic říct.

„Odpověz!“ zahřmí Ludrun až všichni nadskočí.

Střelec na Ludruna úkosem pohlédne a odvrátí zrak, ale mlčí. V duchu kleje a nadává sám sobě. Dostal jednoduchý úkol a zkazil to. Za peníze, které dostal jako platbu by si mohl žít jako prase v žitě a do konce života nemuset hnout ani prstem. A teď to vypadá, že ty peníze uvidí leda tak z hrobu. Ne, on nepočítá s tím, že by z tohoto vyvázl živý. Za pokus o vraždu Druhého krále a prince bude popraven, to je mu více než jasné.

„No jak myslíš. Odveďte ho do palácového vězení,“ rozkáže Ludrun vojákům.

Ti přikývnou a odvádí muže pryč.

Ludrun se otočí k armádnímu veliteli a také Nejvyššímu rádci, který k nim přešel.

„Jeďte za nimi a vyslechněte ho. Snažte se z něj dostat všechno, co ví a je mi jedno jakým způsobem,“ řekne Ludrun.

Armádní velitel a Nejvyšší rádce přikývnou. Velitel se přejde ke svému koni a vyhoupne se na něj. Nejvyšší rádce zaleze do kočáru. Oba čekají až se i Ludrun usadí ve svém kočáře a vydá povel k odjezdu.

Ludrun přejde ke kočáru a nasedne do něj.

„Jeďte do paláce,“ rozkáže vozce a ten práskne do koní.

Armádní velitel a kočár s Nejvyšším rádcem jede za nimi.

„Já to nechápu. Proč nám chtěl ublížit?“ špitne Ambriel a zkroušeně na Ludruna pohlédne.

„To nevím, ale zjistím to,“ řekne Ludrun a přitáhne si Ambriela do objetí.

„Měl to být nádherný den. Den pro našeho syna. Proč se to muselo takto pokazit?“ posteskne si Ambriel a do očí mu vhrknou slzy.

Ludrun na to nic neřekne, jen zpevní své objetí a políbí Ambriela do vlasů. Ambriel si povzdechne, uvelebí se v Ludrunově objetí, houpe Morana a sem tam pohladí i Darka, který na něj smutně kouká.

„Zjistíme, proč to udělal. A slibuju ti, že něco takového už se nebude opakovat,“ zašeptá Ludrun.

„To slíbit nemůžeš,“ odpoví tiše Ambriel.

„Mrzí mě to. Vím, jakou sis dal práci s tím to vše naplánovat a jak moc ses na tohle těšil,“ řekne Ludrun smutně.

„Taky mě to mrzí, ale ani jeden jsme nemohli něco takového předpokládat,“ povzdechne si Ambriel a horko těžko zadržuje slzy.

Jejich kočár projede bránou a zastaví na nádvoří před schody. Lokaj přeběhne ke straně kočáru a otevře dvířka. První z kočáru vyleze Ludrun, který potom pomůže Ambrielovi. Darek seskočí a zadívá se na svého páníčka.

***

„Zjistili jste něco?“ zeptá se Ludrun armádního velitele a Nejvyššího rádce.

Všichni se nacházejí v pracovně. Ludrun sedí za stolem, vedle stolu stojí armádní velitel a naproti Ludrunovi sedí Nejvyšší rádce, který má židli otočenou bokem ke stolu, aby měl výhled jak na Ludruna tak i na Ambriela, který chodí po pracovně sem tam a v náručí drží Morana. Potom co se stalo, ho nedokázal dát z rukou.

„Dostali jsme z něj, že to nebyl jeho nápad. Někdo mu zaplatil za vraždu Druhého krále a prince. A to docela velké peníze,“ řekne armádní velitel.

„Řekl kdo?“ zamračí se Ludrun.

Tohle jsou znepokojivé zprávy. Někdo zaplatil za smrt jeho chotě a syna.

„Naneštěstí ne. Ten muž měl prý tmavý plášť s kápí a pod ní měl masku. Navíc neřekl svoje jméno,“ zavrtí hlavou Nejvyšší rádce.

„Takže nemáme žádné indicie,“ povzdechne si Ludrun.

„Jediné co jsme ještě zjistili, že ten muž byl vysoký a hubený a měl chraplavý hlas. Ale tento popis může sedět na více než polovinu mužů z města. Ne-li z celého království,“ řekne armádní velitel s povzdechem.

„Takže co budeme dělat?“ zeptá se Ambriel, zastaví se a pohlédne na ty tři.

„Budeme to dál prošetřovat. Už jsem nechal uzavřít všechny cesty z města. Budeme muset obejít všechny obyvatele města a poptat si někdo něčeho nevšiml. Také budeme pátrat po tom tmavém plášti a prověřovat všechny bohaté muže, protože zaplacená částka byla opravdu horentní,“ řekne armádní velitel.

„Dokud nezjistíme, kdo si toho muže najal, tak by pro vás bylo nejlepší, abyste vůbec nevycházeli z paláce. Mohl by si najmout další vrahy a nebo na vás zaútočit sám,“ poznamená Nejvyšší rádce.

„A také budu muset strážnímu veliteli doporučit, aby znásobil hlídky v zahradách a okolí paláce a aby do paláce nepouštěli nikoho, kdo není prověřený,“ dodá armádní velitel.

„To udělejte. A ty z paláce ani na krok,“ pohlédne Ludrun přísně na Ambriela.

Ten jen zkroušeně přikývne. Dokud toho muže nenajdou a neuvězní, tak nebude mít klidu. Navíc to co se stalo, jím velmi otřáslo. Vždy se snažil v lidech vidět spíše dobro a teď už toho pravděpodobně nebude schopný. Neustále se bude ohlížet přes rameno ze strachu, zda za ním není někdo, kdo by chtěl ublížit jeho synovi nebo jemu.

„Ambrieli klid. Najdeme ho a potrestáme. Jsem si jistý, že to byla jen výjimka. Nemusíš mít strach,“ vstane Ludrun, přejde k němu a hladí ho po ramenou a pažích.

„Jak po tomhle nemám mít strach? Jak můžeš vědět, že to byla jen výjimka? Bohové, vždyť někdo zaplatil za smrt našeho syna a ten chlap by to klidně udělal. Zachránila nás jen náhoda. Vždyť ten voják sám řekl, že ho zaujal ten odlesk. Co kdyby si toho odlesku nevšiml? Nebo co kdyby bylo zataženo a žádný odlesk nebyl? A nebo by tomu ten voják nevěnoval pozornost? Náš syn mohl být mrtvý!“ vyjede na něj Ambriel.

„Já vím moc dobře, co se mohlo stát, tak tady na mě laskavě nevyjížděj. Myslíš, že já jsem se nebál? Sakra, vždyť jsem mohl přijít o to nejcennější v mém životě. A i teď se o vás bojím,“ stiskne Ludrun Ambrielovi paže a zlostně na něj hledí.

„Okamžitě mě pusť!“ vyjekne Ambriel a snaží se vykroutit ze sevření svého manžela.

Ludrun ho ale nepustí. Místo toho stisk ještě zesílí, aby se mu Ambriel nevykroutil.

„Ludrune pusť mě, prosím! Bolí to!“ zaprosí Ambriel.

Sevření jeho manžela ho opravdu bolí. Je dokonce možné, že bude mít na pažích modřiny. Moran v jeho nářučí se nespokojeně zavrtí a zakňourá. Ludrun se vzpamatuje a pustí ho.

„Promiň!“ zašeptá.

„Všichni tady jsme vynervovaní a podráždění, ale prosím, zkuste se trochu ovládat. Když na sebe budeme útočit a hádat se, tak ničeho nedocílíme,“ zamračí se na ně Nejvyšší rádce.

Ambriel i Ludrun přikývnou.

„Omlouvám se! Nechtěl jsem ti ublížit. Nikdy bych to neudělal,“ pohladí Ludrun Ambriela po místech, která předtím tak surově svíral.

„Taky se omlouvám! Neměl bych na tebe vyjíždět za něco, za co nemůžeš,“ povzdechne si Ambriel a zahoupe Moranem.

V tom se ozve zaklepání na dveře a do pracovny nakoukne strážný.

„Veličenstvo, je tu vaše matka,“ oznámí.

„Pusť ji dál,“ otočí se k němu Ambriel.

Strážný přikývne, otevře dveře a pokyne Ambrielově matce, aby šla dovnitř. Ta vejde a okamžitě přejde k Ambrielovi, kterého obejme. Samozřejmě tak, aby neublížila Moranovi.

„Bohové, jsem tak ráda, že se vám nic nestalo a jste v pořádku. Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit,“ pustí Ambriela a vezme jeho obličej do dlaní, jako by se chtěla ujistit, že je Ambriel opravdu v pořádku.

„Měli jsme štěstí,“ řekne Ambriel.

„To ano. Nechápu jak to mohl udělat. Jak mohl někomu zaplatit, aby vás zabil,“ zakroutí matka nechápavě hlavou.

„Tak moment! Ty víš, kdo si objednal smrt Morana a mě?“ zamračí se Ambriel.

Matka zavře oči a zhluboka se nadechne. Poté je otevře a zadívá se Ambrielovi do očí.

„Byl to tvůj otec,“ řekne tiše.