Obrovský sál plný sloupoví dělaný z mramoru a zlata je plný lidí. Páni v drahých kabátcích z těch nejjemnějších látek. Ženy a dívky oblečené v nádherných róbách a ověšené přenádhernými šperky ze zlata, stříbra a drahých kamenů. A úplně vepředu hned vedle dvou zlatých trůnů na vyvýšeném podiu stojí starý kněz, který s laskavým úsměvem a vlídným pohledem shlíží na dva muže klečící před ním.

Vysoký, nakrátko ostříhaný blondýn s průzračnýma modrýma očima, ostře řezanými rysy a vysportovanou lehce osvalenou postavou, kterým není nikdo jiný než korunní princ a budoucí král Slunečního království.

A vedle něj klečí drobný křehce vyhlížející mladík, který oproti princi vypadá jako štíhlý proutek oproti statnému dubu. Dlouhé vlnité černé vlasy má ozdobené drobnými perličkami a několika bílými pírky. Černé oči pod tenkým klenutým obočím, skryté pod hustým vějířem tmavých řas sklopené k zemi. Oválnou tvář s jemnými a něžnými rysy zdobí plachý úsměv plných růžových rtů pod drobným rovným nosíkem. Mléčně zbarvená pokožka bez jediné vady jakoby zářila v bílozlaté róbě, kterou má mladík na sobě.

Mladík nenápadně koukne na prince a něžná líčka se zbarví jemnou červení, když se jeho zrak střetne se zrakem prince. Znovu stočí zrak k zemi. Princ se usměje, jeho budoucí choť je dokonalý. Nádherný a jak už stačil zjistit, také skromný, tichý a poslušný.

„A proto spojuju tyto dva mladé lidi v posvátný svazek manželský. Svazek, který smí ukončit pouze bohové, žádný člověk nemá tuto moc. Buďte požehnáni. Nechť vám bohové dají hodně silných a zdravých dětí. Povstaňte a nasaďte si prsteny, které jsou symbolem vaší nekonečné věrnosti, oddanosti, důvěry a lásky,“ pokyne kněz a oba mladí snoubenci vstanou.

Otočí se k sobě a navzájem si nasadí zlaté prsteny, které jim na sametovém polštářku podá jeden z Mladších knězů. Oba mladíci na sebe s úsměvem pohlédnou.

„Jsem si jist, že spolu budeme šťastní,“ zašeptá princ.

Černovlasý mladík pouze s úsměvem přikývne. I on v to doufá. Stejně jako doufá, že se do sebe jednoho dne zamilují. Ne, nemilují se. Alespoň prozatím. Jejich manželství bylo domluveno jejich rodiči, když byli ještě dětmi. Jen čas ukáže, jak se to celé vyvine.

Kněz k nim přistoupí a otočí je čelem k davu.

„Dámy a pánové, představuji vám nový královský manželský pár. Korunního prince Xeroxe a jeho chotě Ambriela. A nyní doneste Elixír,“ řekne kněz.

Přistoupí k nim další Mladší kněz, nesouc malou bílou krabičku ozdobenou diamanty. Otevře ji a odhalí tak sametovou vystýlku, na které leží křišťálová lahvička naplněná tmavě fialovou tekutinou se zlatými odlesky. Je to Elixír, nápoj, který umožňuje mužům otěhotnět, nosit a porodit dítě. Stačí, aby se muž jednou napil a do konce života bude mít schopnost otěhotnět s jiným mužem.

Ambriel pohlédne na Xeroxe a poté se s úsměvem natáhne pro lahvičku s Elixírem. Otevře ji, zhluboka se nadechne, přiloží lahvičku k ústům a vypije celý její obsah. Elixír chutná jako sladké exotické ovoce. Prázdnou lahvičku znovu uzavře a podá ji Mladšímu knězi. Ten ji beze slova převezme, vrátí ji do truhličky, lehce se ukloní a zařadí se mezi ostatní Mladší kněze.

Ambriel se rozzářenýma očima podívá na Xeroxe. Už dnes v noci budou spolu a je vysoce pravděpodobné, že spolu splodí dítě. Nemůže se dočkat. Dítě, malé krásné děťátko, které bude nosit pod srdcem, malý uzlíček radosti a štěstí, který poté bude držet v náručí. Starat se něj, pečovat o něj, do konce života ho chránit a milovat. Ano, nemůže existovat větší štěstí.

„Dámy a pánové, je nám neskutečnou ctí a potěšením, že jste přijaly naše pozvání a staly se tak svědky tohoto neskutečného okamžiku. Nyní je ovšem na čase, abychom se přesunuli do Slavnostního sálu, kde je již připravena svatební hostina a následně i zábava,“ řekne Xerox, jemně Ambriela chytí za ruku a společně se odeberou do Slavnostního sálu, následovaní kněžími a po nich ostatními hosty. Ve slavnostním sále se posadí do čela stolu a počkají až se usadí i ostatní. Jakmile se usadí, Xerox povstane.

„Dámy a pánové, dovolte mi ještě jeden malý proslov, než se pustíme do naší lahodné hostiny. Když jsem byl ještě malý kluk, tak mě rodiče zasnoubili. Tehdy jsem byl dítě a nijak zvlášť jsem tomu nevěnoval pozornost. Když jsem vyrostl, tak mě to zlobilo. Jak mě mohli rodiče zasnoubit? Jak mohli rozhodnout o mém osudu, aniž by věděli, co chci? Co když o manželství nestojím? Na světě je přece jiná, lepší zábava než manželství. Lov, plesy a bály. Krásné ženy a muži, se kterými si mohu užívat v posteli, aniž bychom byli oddáni. Tak k čemu choť? Tohle jsem si říkal. A pak jsem na jednom plese potkal to nejkrásnější stvoření, jaké kdy lidské oči mohly spatřit. Nemohl jsem od něj odtrnout zrak. Onen chlapec byl tak krásný a pohyboval se tak elegantně, plavně a lehce. Skoro to vypadalo, jako kdyby vzduchem proplouval a jeho nohy se vůbec nedotýkaly země. Byl jsem okouzlen. A nikdo z vás si nedokáže představit, jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to nádherné stvoření, které mě tak okouzlilo, je můj snoubenec a můj budoucí choť. V té chvíli jsem začal blahořečit svým rodičům, že mě zasnoubili s někým takovým. Od té chvíle jsme neměl klidu. Neustále jsem se snažil vyhledávat jeho přítomnost, zval jsem ho na schůzky a trávil s ním tolik času, kolik jen bylo možné. Samozřejmě ve vši počestnosti,“ dodá Xerox, když si všimne pohoršených výrazů kněží i hostů.

„Procházeli jsme se po zahradách. Projížděli se na koních. Také jsme strávili spoustu času i v knihovně, kde jsme si četli a povídali si. A já zjistil, že můj budoucí choť není jen krásný ale i chytrý, laskavý a soucitný. Ale také skromný, tichý a nekonfliktní. Zkrátka a jednoduše, že je dokonalý. A já byl najednou šťastný a hrdý, že jednoho dne bude můj. Že si ho vezmu a založím s ním rodinu. Najednou jsem se nemohl dočkat, až se ožením a vstoupím tak do manželství. Najednou jsem se nemohl dočkat, až ho budu moci obejmout, políbit a to vše beztrestně a s požehnáním kněží. Takže přípíjím na zdraví mého úžasného chotě. Na Ambriela!“ dokončí Xerox proslov, pozvedne číši s vínem a napije se.

„Na Ambriela!“ zopakují hosté i kněží a také připijí, ač kněží pouze symbolicky, protože alkohol mají přísně zakázaný.

Xerox se posadí a pokyne sluhům, aby začali nosit na stůl.

„To bylo krásné. Děkuji!“ nakloní se k němu Ambriel a položí svou ruku na jeho.

„Neděkuj. Řekl jsem jen pravdu,“ usměje se Xerox a překryje Amrielovu ruku svou.

Ambriel se usměje a jemně vymaní svou ruku, když před něj jeden ze sluhů položí talíř s předkrmem. Všichni, včetně novomanželů, se pustí do jídla.

„Zatancuješ si se mnou?“ otočí se Xerox na Ambriela, když oba dojí.

„Moc rád,“ řekne Ambriel, chytí se Xeroxe za ruku a společně přejdou na parket.

Xerox pokyne hudebníkům, kteří začnou hrát jemnou pomalou melodii. Xerox položí jednu ruku na spodní část Ambrielových zad a druhou vezme Ambriela za ruku. Ambriel volnou ruku položí na Xeroxovo rameno a oba se začnou pohybovat do rytmu hudby. Ostatní hosté se shromáždí kolem parketu a sledují tančící dvojici. Po chvíli se na parket začnou přidávat i jiné páry.

„Promiňte, mohu požádat o výměnu tanečních partnerů,“ přistoupí k nim starší muž, když hudebníci dokončí skladbu a začnou hrát jinou.

„Jistě,“ souhlasí Xerox, ukloní se muži i Ambrielovi a natáhne ruku ke starší ženě ve tmavě vínové róbě nápadně se podobající Ambrielovi.

„Vypadáš šťastně,“ poznamená muž, když začnou s Ambrielem tančit.

„Tohle je má svatba, tak jak bych neměl být šťastný,“ řekne Ambriel.

„To máš pravdu. Jen doufám, že budeš šťastný i po zbytek života, nejen na své svatbě,“ řekne muž.

„Jsem si jistý, že budu. Vybrali jste mi správného muže, který mi bude dobrým manželem. Je chytrý, vzdělaný a sečtělý. Navíc se ke mně vždy choval s úctou a respektem,“ přikývne Ambriel.

„To je dobře. A snaž se udělat ze mě co nejdříve dědečka, ano? Já a tvá matka se už nemůžeme dočkat, až budeme v náručí houpat tvé děti a naše vnoučata,“ usměje se muž.

„Přesně tak to bude. Jsem mladý a zdravý a podle lékařů i hodně plodný. Nedivil bych, kdybych už dnes v noci otěhotněl,“ zasměje se Ambriel.

„To by bylo jedině dobře,“ přikývne muž.

„Nevadilo by vám, kdybych ukradl vašeho syna na další tanec,“ přistoupí k nim Xerox, když hudebníci dohrají.

„Och samozřejmě. A teď už nás omluvte, musíme totiž už odejít. Zítra mám nějakou práci,“ řekne muž.

„Zajisté. Dobrou noc!“ přikývne Xerox.

„Dobrou noc!“ odpoví muž.

„Dobrou noc! Opatruj se zlatíčko!“ rozloučí se žena a políbí Ambriela na čelo.

„Dobrou noc, otče, matko!“ rozloučí se Ambriel.

Otec i matka se usmějí a společně odejdou.

Ambriel a Xerox znovu zaujmou taneční pozice a tančí.

„Nechceš se odtud nenápadně vytratit?“ zašeptá Xerox Ambrielovi do ucha.

„To zní dobře,“ zasměje se Ambriel.

Xerox na něj mrkne a začne provádět otáčky. Takto se protancují na okraj parkteru, odkud sestoupí a podél stěny se nenápadně přesunou ke dveřím. Oba zadržují smích. Vyjdou ze dveří a po schodech se rozběhnou do panské ložnice, která jim nyní náleží. Vstoupí do tmavé ložnice. Oba hlasitě oddechují a smějí se.

„To byla zábava,“ řekne Ambriel.

„To vskutku byla,“ souhlasí Xerox.

Oba se začnou smát a podívají se na sebe. Postupně smích odezní a oba zvážní. Tiše na sebe hledí.

„Ambrieli,“ zašeptá Xerox a pomalu se k Ambrielovi přiblíží.

Položí ruce na jeho boky. Oba si navzájem hledí do očí. Xerox se skloní a jemně se otře svými rty o Ambrielovi a odsune se. Ambriel na něj pohlédne a položí své ruce na Xeroxova ramena. Postaví se na špičky a znovu jemně přitiskne své rty na Xeroxovy. Zavře oči a vychutnává si ten dotek. Xerox se usměje a začne svými rty pohybovat. Po chvilce vsaje Ambrielův spodní ret mezi své a jemně ho začne okusovat. Nakonec zapojí i svůj jazyk. Jemně a pomalu se ponoří do Ambrielových sladkých úst a začne je propátrávat. Ambriel do polibku tiše zasténá a snaží se napodobovat Xeroxe.

Když jim dojde vzduch, odtrhnou se od sebe.

„Můj první polibek. Bude i naše milování takto krásné?“ otevře Ambriel oči a zahledí se na Xeroxe.

„Ještě krásnější,“ políbí ho Xerox do vlasů.

„Jenže já nevím, co mám dělat,“ znejistí Ambriel.

„Je dobře, že to nevíš. Ale já tě povedu a všechno tě naučím,“ usměje se Xerox.

Ambriel se znovu usměje.

„Teď se převlékni do noční košile,“ pustí ho Xerox.

„Eh, dobře,“ zajde Ambriel za posuvnou zástěnu, kde se převlékne.

Chvějící se vyjde ven. Chvěje se nejen nervozitou ale i zimou, která v ložnici panuje a které si doteď nevšiml.

„Lehni si,“ ukáže Xerox na postel.

Ambriel k ní přejde a lehne si. Přehodí přes sebe peřinu, aby mu nebyla taková zima. Xerox mezitím zajde za zástěnu, kde se také převlékne do noční košile. Poté přejde k posteli a lehne si vedle Ambriela.

„A co teď?“ zeptá se Ambriel.

„Teď se budeme milovat,“ řekne Xerox, přetočí se na bok a skloní se nad Ambrielem.

Začne ho líbat. Ambriel vzdychne a polibky nadšeně opětuje. Když se od sebe oddělí, Ambriel zvedne ruku a pohladí Xeroxe po tváři. Xerox se usměje a začne Ambriela hladit po boku. Odtud přejede na stehno, kde ho chvíli hladí a poté začne pomalu vyhrnovat košili.

„Pokrč nohy a roztáhni je,“ řekne.

Ambriel přikývne a udělá, co mu Xerox řekl.

„Takhle,“ zeptá se nejistě.

„Ano, to je ono,“ přikývne Xerox a přesune se mezi Ambrielovy nohy.

„A co bude teď?“ zeptá se Ambriel.

„Teď do tebe vsunu prsty, abych tě připravil. Poté do tebe vsunu svůj penis, chvíli se v tobě budu pohybovat a pak se do tebe vystříkám, abych tě oplodnil. A to je celé,“ pohladí ho Xerox po tváři.

„Počkej. To je celé, ale takhle mi to nepopisovala,“ řekne Ambriel.

„Co? Co ti kdo popisoval?“ zamračí se Xerox.

„Já...ptal jsem se jedné ženy, jak....jak by to mělo probíhat. A ona mi říkala, že se svlékneme do naha, budeme se navzájem hladit, líbat a laškovat spolu. A že teprve poté mě oplodníš,“ zrudne Ambriel a sklopí zrak.

„Kdo byla ta žena?“ zeptá se Xerox.

„Já ani nevím. Potkal jsem ji v jednom hostinci. Bylo tam plno a tak si přisedla ke mně. A dost s ostatními flirtovala a koketovala. S muži to dost uměla a zmínila se, že má hodně zkušeností. Tak jsem se jí zeptal,“ přizná Ambriel.

„Neměla takhle náhodou kolem rukou a paží omotané žluté pentle?“ zeptá se Xerox.

„No, ano, měla,“ přikývne Ambriel.

„Nevěstka. Ptal ses nevěstky,“ řekne Xerox.

„Nevěstka? U všech bohů. Ale když nad tím tak přemýšlím, nedělají nevěstky s muži totéž, co manželé mezi sebou?“ pohlédne Ambriel na Xeroxe.

„Ne tak docela. Milování mezi manželi je posvěcené a požehnané lidmi i bohy. Zatímco milování s nevěstkami je nečisté a hříšné a muži, kteří za nimi chodí a také ony budou jednoho dne potrestány. A také milování mezi manželi probíhá cudněji. Pod peřinou a v nočních košilích. Manželé pouze vyhrnou své košile, aby mohlo dojít ke spojení. Pokud jsou manželi dva muži musí dojít ještě k nezbytné přípravě. Dnes ji provedu já, ale od příště už ji budeš provádět sám. A poté dojde k nezbytnému styku, při kterém by mělo dojít ke zplození dítěte,“ řekne Xerox.

„Ach, tak. No tak dobrá,“ přikývne Ambriel.

Nedokáže potlačit zklamání, které pocítí ve svém nitru. Těšil se, že jejich milování bude pomalé a láskyplné, plné doteků a polibků. Těšil se, že se bude moci svého manžela dotýkat a kochat se pohledem na jeho krásné tělo. Ale místo toho to vypadá, že bude muset jen roztáhnout nohy a přijmout svého manžela do svého těla. Přijde mu to tak bezcitné a chladné. Vykvikne, když do něj Xerox zasune svůj kluzký ukazováček. Ani si nevšiml, že by měl olejíček nebo ho použil. Pohlédne do strany a vedle svého boku uvidí lahvičku s olejíčkem. Xerox ho měl nejspíš někde schovaný. Xerox do něj postupně vsune tři prsty, kterými pohybje a roztahuje je od sebe. Ambriel usykává, není to zrovna příjemné.

„Myslím, že to by už stačilo. Teď do tebe vsunu svůj penis,“ vytáhne Xerox prsty.

Naleje si do dlaně trošku oleje a potře si svůj penis. Přiloží ho k Ambrielově vstupu a zatlačí.

„Ne, ne, počkej,“ zastaví ho Ambriel.

„Co se děje?“ zeptá se Xerox.

„Já to takhle nechci. Vím, že jsi mi řekl svůj názor, ale nechceš to přeci jen zkusit jinak. Chci říct, sám jsi říkal, že milování mezi manželi je požehnané a posvěcené, tak proč by to nemohlo být něžnější. Tak proč bychom se nemohli svléknout a zkusit se mazlit a laškovat spolu? Co?“ pohlédne na něj Ambriel.

„Copak jsi nevěstka, abychom se tak chovali a dělali takové věci?“ vyštěkne Xerox.

„Ne, to nejsem. Ale jsme manželé. Budeme spolu mít rodinu a žít spolu až do naší smrti. Budeme znát jeden druhého lépe než kdokoliv jiný. A co spolu budeme dělat v posteli je jen naše věc. Nikdo jiný se to nedozví,“ řekne Ambriel.

„Ne,“ odsekne Xerox a znovu zatlačí na Ambrielův vstup.

„Řekl jsem, že to takhle nechci,“ pokusí se ho odstrčit Ambriel.

„To mě nezajímá. Jsem tvůj manžel a mám na to právo,“ vyštěkne Xerox.

Chytí Ambrielovy ruce, aby ho nemohl odstrčit a znovu se začne tlačit do jeho těla.

„Ne, přestaň. Tohle je znásilnění,“ vyjekne Ambriel.

Bojí se. Kde je jeho manžel, který se k němu na svatbě a na začátku večera choval tak něžně. Který ho držel v náručí, líbal ho, říkal krásné věci a sliboval, že jejich milování bude krásné? Kdo je tenhle muž, který mu chce ublížit?

„Není. Jsme manželé a ty jsi s tím souhlasil. Takže to není znásilnění,“ ušklíbne se vítězně Xerox, když se mu konečně podaří vniknout dovnitř.

Ambriel vykřikne bolestí a z očí mu začnou téct slzy. Vzepře se a pokusí se odsunout od Xeroxe, ale nepodaří se mu to.

„Přestaň, prosím! Bolí to! Prosím, dost, přestaň! Prosím!“ začne vzlykat a prosit.

Xerox ale jako by neslyšel. Sune dál do Ambrielova nitra. Zastaví až, když se jeho stehna a varlata dotknou oblin Ambrielových hýždí.

„Poprvé to vždycky bolí,“ zašeptá Ambrielovi do ucha.

Pustí jeho ruce a pohladí ho po tváři. Ambriel na něj pohlédne uslzenýma očima. Tohle přece nemohl myslet vážně?

„Jak jsi mohl?“ vzlykne.

„Ššššš, teď už to bude dobré. Slibuju! A příště už to bude lepší, nebude to bolet,“ zašeptá Xerox a začne stírat a slíbávat slzy z Ambrielových tváří.

„Opravdu už to bude dobré?“ zeptá se Ambriel.

Teď už mu záleží jen na tom, aby to měl co nejrychleji za sebou a mohl se jít umýt. Přijde si tak poskrvněný a zneužitý. Teď už nezáleží na tom, že to mohlo být jiné.

„Ano,“ odpoví Xerox a opatrně se pohne.

Nechápe, proč Ambriel tak vyváděl. On mu přeci nechce ublížit. Vždyť je to jeho manžel. A on si ho cení a váží si ho. Měl ho snad urazit či ponížit tím, že by se k němu choval jako k děvce? Ne, to by nemohl a nikdy by něco takového neudělal. I přes to, že tak musel odmítnout splnit přání svého nádherného manžela. Mrzí ho to a rmoutí, ale musel udělat to, co je správné. A to že odmítl splnit Ambrielovi jeho přání, mu vynahradí. Možná nějaký nový šperk. Nebo nového koně. Ano, Ambriel má koně rád. Koupí mu toho nejkrásnějšího a nejrychlejšího, jakého najde. A k tomu mu koupí i nový šperk. Ne, celou sadu nových šperků.

Ambriel zasykne, když se v něm Xerox začne pomalu pohybovat. Stále to bolí. Ale bolest postupně mizí až zmizí docela. Ale přesto si to neužívá. Nedostaví se žádné vzrušení, jaké cítil na začátku večera. Žádná rozkoš, žádná slast. Nic. Jen tiše leží, zírá do stropu a čeká až do něj Xerox vyvrcholí.

Xerox se v těle svého manžela pohybuje čím dál rychleji a hlasitě sténá a vzdychá. Ambriel je tak úzký, těsný a horký. Jeho tělo je dokonalé. Stejně jako celý Ambriel. Hlasitě vykřikne a vyvrcholí. Instinktivně se zarazí co nejdál v podvědomém pudu dostat své semeno co nejblíže k vajíčku. Ambriel vyjekne, když ho při tom bolestivě píchne v podbřišku. Xerox se na něj sesune a hlasitě a hluboce oddechuje.

„Byl jsi úžasný,“ zasípe a odkulí se na stranu, kde takřka okamžitě usne.

Ambriel se otočí na bok zády ke Xeroxovi a stočí se do klubíčka. Je smutný a zklamaný z toho, jak to nakonec dopadlo. Vždyť toho nechtěl tolik. Jen trochu něhy. Copak mu jeho manžel nemohl splnit ani takovou drobnost? Bude odmítnut pokaždé, když si bude něco přát? Je tohle snad způsob, jakým s ním bude jeho manžel zacházet a jak se k němu bude chovat v posteli i mimo ni? Z očí se mu znovu spustí slzy. Zaboří hlavu do polštáře, aby utlumil své vzlyky. Nechce probudit Xeroxe. Bojí se, že by si ho chtěl znovu vzít. Tak chladně, tvrdě a bez citu. Pláč ho nakonec ukolébá k spánku.