Ludrun stojí na jednom z balkónů a sleduje, jak se Ambriel prochází po zahradě s lordem Zanysem a povídají si. Darek běhá kolem nich a sem tam si přinese klacík, který mu Ambriel nebo lord Zanys poté hází.

„Můžeš jít za nimi, víš? Jsou to hlavně tvoje zahrady,“ ozve se za ním hlas.

„Nechci je vyrušovat,“ odpoví tiše Ludrun.

Nejvyšší rádce k němu přistoupí a shlédne do zahrady.

„Být tebou, tak ty schůzky zatrhnu. Je to už měsíc, co se tvůj choť s tím mužem schází. Nejenže lidé začínají mít řeči, ale ještě by se mohlo stát, že se do sebe zamilují a tvůj choť tě začne podvádět,“ stočí Nejvyšší rádce svůj pohled na Ludruna.

„O tom pochybuju. Ambriel by mě nikdy nepodvedl. Věřím mu a věřím naší lásce,“ řekne Ludrun.

„Hmmm,“ zamručí Nejvyšší rádce pochybovačně.

Ludrun se na ně otočí a zlobně na něj pohlédne.

„Já o Ambrielových citech, věrnosti a čestnosti nepochybuju. A navíc ty rozhovory s lordem Zanysem mu pomáhají. Začal znovu pořádně jíst, lépe spí a občas se na jeho tváři mihne i úsměv. Takový jako dřív. Pomalu ale jistě se vrací můj Ambriel,“ zavrčí.

„Ano? A kdy se naposledy věnoval tobě? Kdy naposledy tě pustil do sebe a dostál tak svým manželským povinnostem?“ pozvedne Nejvyšší rádce obočí.

„To je snad naše věc. A nikomu do toho nic není. Nehledě na to, že tyto otázky jsou více než neslušné, nemravné a nevítané,“ procedí Ludrun skrz zuby a z očí mu šlehají blesky.

„Dělej jak myslíš. Ty si pak poneseš důsledky, ne já,“ pokrčí Nejvyšší rádce rameny, otočí se a odejde.

Ludrun za ním chvíli hledí než se pohledem vrátí k zahradě. On o Ambrielovi ani na vteřinku nezapochyboval. Ani o lordu Zanysovi. Povzdechne si a vrátí se do paláce.

***

„Děkuji lorde Zanysi! Za váš čas i pomoc,“ usměje se Ambriel v zahradě.

„Neděkujte, jsem rád, že jsem vám mohl pomoci. A kdybyste někdy potřeboval si třeba jen popovídat, jsem tady. Vždy ochotný vás vyslechnout, poradit a pomoci,“ usměje lord Zanys.

„Děkuji!“ znovu poděkuje Ambriel.

„Přeji vám příjemný zbytek dne!“ pokloní se lord Zanys.

„I vám,“ řekne Ambriel, lord Zanys se na něj naposledy usměje a odejde.

Ambriel se otočí a s Darkem v patách se vrátí do paláce. Zamíří rovnou do jídelny na večeři, strávil s lordem Zanysem celé odpoledne. V jídelně se usadí ke stolu vedle Ludruna a sloužící jim donesou večeři.

„Jak ses měl celé odpoledne?“ zeptá se Ludrun.

„Dobře. Velmi jsem si s lordem Zanysem popovídal,“ řekne Ambriel a pustí se do jídla.

„To jsem rád,“ řekne Ludrun.

„Co kdybychom si po večeři dali společnou koupel?“ zeptá se Ambriel.

Ludrun překvapeně zamrká. Je to tak dlouho, co naposledy dělali něco takového.

„Jak bych mohl něčemu takovému odolat?“ usměje se nakonec.

Poté už jí v naprosté tichosti. Když dovečeří, vstanou od stolu a jdou do ložnice, odkud vejdou do koupelny. Ludrun napustí vanu a přidá do ní pěnu s vůní růží. Ví, že Ambriel ji má rád. Oba se svléknou a vlezou do vany. Ambriel se posadí mezi Ludrunovy nohy, opře se o jeho hruď a hraje si s pěnou.

„Takového jsem tě už dlouho neviděl,“ poznamená Ludrun.

„Jakého?“ zeptá se Ambriel.

„Takhle uvolněného, hravého a spokojeného. Ale jsem rád, že jsi opět takový. Jsi zase ten starý dobrý Ambriel. Můj Ambriel,“ řekne Ludrun s úsměvem.

Ambriel si klekne a otočí se čelem k Ludrunovi.

„Trápil jsem tě, odpusť!“ zašeptá se sklopenou hlavou.

„Nemám ti, co odpouštět. Zaslepila tě bolest a zármutek. A já to chápu,“ pohladí ho Ludrun po tváři a jemně mu nadzvedne hlavu.

„Ale netrpěl jsem sám. Ty jsi tu bolest a zármutek cítil také. A k tomu sis musel dělat starosti se mnou,“ zašeptá Ambriel.

„To ty jsi naše dítě nosil. To v tvém lůně rostlo a vyvíjelo se. Je jen pochopitelné a přirozené, že jeho ztráta pro tebe byla horší. A navíc máš velmi citlivou povahu. Jsi tak křehký a něžný. A tyto věci na tobě miluju a nejen ty. Ale v tomto případě byly spíš ke škodě než k užitku,“ pousměje se smutně Ludrun.

„Díky, že jsi tak chápavý. Většina jiných mužů by to se mnou už dávno vzdala a našla by si někoho jiného,“ řekne Ambriel.

„Miluju tě a ustojím cokoliv, co na mě naložíš!“ řekne Ludrun a políbí Ambriela na čelo.

Ambriel se usměje a políbí Ludruna na rty.

„Měli bychom už vylézt. Ta voda začíná být studená,“ řekne Ludrun, když se po chvíli odtrhne.

„Běž napřed, ano? Já přijdu za chvilku,“ pohlédne na něj nesměle Ambriel a skousne si dolní ret.

„Dobře,“ líbne ho ještě jednou Ludrun a vyleze z vany.

Ambriel si zálibně prohlíží Ludrunovo tělo, když se Ludrun utírá a následně si obléká župan. Ludrun se na něj otočí, usměje se a odejde do ložnice. Ambriel se posadí ve vaně a chvíli zírá na hladinu. Pak se vzpamatuje, natáhne se pro houbu a mýdlo a celý se vydrhne. Vyleze z vany a po usušení se natře zvláčňujícím tělovým mlékem, díky kterému je jeho pokožká hebká a vláčná. Ze skříňky vyndá olejíček na vlasy a vetře si ho do vlasů a pokožky hlavy. Jeho vlasy tak získají lesk a hedvábnost.

Natáhne na sebe župan, zhluboka se nadechne a vstoupí do ložnice. Vleze do postele a posadí se na paty. Ludrun k němu otočí hlavu a prohlíží si ho. Ambriel se smyslně usměje, po čtyřech přeleze k Ludrunovi a rozkročmo se usadí na jeho stehnech.

„Dlouho jsem tě zanedbával. Je na čase, abych se začal chovat jako správný a poslušný choť a postaral se také o blaho a potěšení svého manžela,“ zavrní svůdně.

„Ambrieli,“ vydechne Ludrun překvapeně.

Ambriel ze sebe se smyslným úsměvem a zábleskem v očích pomalu sundá župan. Ludrun po jeho těle přejíždí očima a jeho dech se zrychlý. Nasucho polkne a v klíně mu zacuká.

„Líbí se ti, co vidíš?“ pohladí se Ambriel rukama po těle.

„Moc,“ zašeptá Ludrun a nasucho polkne.

„Udělej mě svým, Ludrune. Chci tě! Potřebuju tě! Chci s tebou splynou v jedno tělo!“ šeptá Ambriel a dál se hladí.

Ludrun se zhluboka nadechne, popadne Ambriela kolem boků a přetočí je. Ambriel jen překvapeně vyjekne, než se ocitne na zádech s Ludrunem mezi svými stehny. Ludrun se přisaje na jeho rty, odkud si pak přes krk prolíbá cestičku až k Ambrielovým bradavkám. Dráždí je rukama i ústy. Olizuje je, saje, sem tam jemně skousne. Jeho penis je až bolestivě tvrdý, ale nevěnuje tomu pozornost. Ambriel potěšeně přivře oči a jednou rukou se probírá Ludrunovými vlasy.

„Opravdu to chceš?“ zvedne k němu Ludrun pohled.

„Ano,“ vzdychne Ambriel.

Ludrun přikývne a sjede na Ambrielovo bříško, se kterým se mazlí. Ruce položí na boční strany Ambrielova zadečku a jemně ho hladí. Natáhne se pro olejíček a nakape si několik kapek na prsty. Zakrouží jimi kolem Ambrielova vstupu a tázavě k němu vzhlédne.

„Pojď ke mně, prosím,“ natáhne k němu Ambriel ruce.

Ludrun se vytáhne a jemně Ambriela políbí. Ambriel zavře oči a obejme Ludruna kolem krku.

„Můžeš,“ zašeptá tiše do polibku.

Ludrun polibek znovu prohloubí a zároveň s tím jedním prstem pronikne do Ambrielova těla. Ambriel tiše zakňučí, je to už tak dlouho, že si jeho tělo odvyklo a tak teď cítí mírné nepohodlí.

„V pořádku?“ odtrhne se Ludrun od jeho rtů a starostlivě se na Ambriela zadívá.

„Ano, pokračuj prosím,“ zašeptá Ambriel.

Ludrun přikývne a postupně do Ambriela vloží další dva prsty a připravuje ho. Ambriel tiše vzdychá. Nepohodlí a nepříjemné pocity vymizí a nahradí je rozkoš a slast. Ludrun po chvíli prsty vyndá, pohlédne do jeho očí a po jeho přikývnutí do něj pomalu a jemně pronikne svým penisem. Ambriel zalapá po dechu a propne se. Ludrun ho chytí za ruku, proplete s ním prsty a dál do něj proniká. Ambriel ho svým pohledem ujišťuje, že je v pořádku.

„Ach, lásko,“ zasténá Ludrun, když je v Ambrielovi až po kořen a spojí jejich čela.

Ambriel vydechne a pohlédne Ludrunovi do očí.

„Polib mě, prosím,“ zašeptá.

Ludrun jeho žádosti vyhoví a políbí ho. Přitom se začne pomalu pohybovat. Jejich milování je pomalé a něžné. Plné láskyplných doteků a polibků.

Když je po všem usnou ve vzájemném propletení svých těl, kdy člověk neví, kde začíná jeden a končí druhý.

***

„Dobré ráno!“ usměje se Ludrun na probouzejícího se Ambriela.

„Dobré!“ zašeptá Ambriel a protáhne se.

„Neublížil jsem ti v noci?“ zeptá se Ludrun a pohledem přejede po Ambrielově těle zakrytém pouze peřinou.

„Ne-e,“ zakroutí Ambriel hlavou a usměje se.

Ludrun se jen usměje a začne Ambriela hladit po zádech až k pasu. Ambriel přivře oči a se spokojeným výdechem se přisune blíž k Ludrunovi. Ludrun ho dál hladí až z něj stáhne peřinu. Nakloní se a políbí Ambriela na rameno. Odtáhne se a zrak mu padne na Ambrielův zadeček. Zajiskří mu v očích. Má takovou chuť ho do něj kousnout a označit si ho tak.

„Ambrieli?“ osloví ho tiše a dál hledí na jeho zadeček.

Ambriel otevře oči a podívá se na Ludruna.

„Ano?“ pobídne ho k řeči.

„Chtěl bych...chtěl bych si kousnout?“ dostane ze sebe Ludrun.

Ambrielův úsměv zmizí a Ambriel se posadí.

„Já...omlouvám se, ale...nemyslím si, že něco takového už zvládnu. Časem...časem ano, ale ne teď,“ pohlédne na Ludruna omluvně.

„Jistě. Nechal jsem se unést, promiň!“ řekne Ludrun.

„To nic,“ řekne Ambriel a stulí se do Ludrunovi náruče.

Ludrun ho obejme, zaboří svůj nos do jeho vlasů a nasaje jeho vůni.

„Co takhle společná sprcha?“ navrhne Ludrun.

„Hmmm, proč ne?“ vydechne Ambriel.

„Tak pojď,“ vstane Ludrun a vytáhne Ambriela na nohy.

Oba přejdou do koupelny a vstoupí do sprchy. Ludrun nastaví teplotu vody, která na ně padá. Ambriel zavře oči a nastaví se proudu příjemně teplé vody. Ludrun se usměje a natáhne se pro mýdlo a houbu. Začne namydlenou houbou přejíždět po Ambrielových zádech a jemně ho umývá. Ambriel se po chvíli otočí, vezme druhou houbu, namydlí ji a přejíždí po Ludrunově trupu. Navzájem umyjí každou částečku svých těl. Ambriela zarazí Ludrunova erekce a nejistě na ni hledí.

„Byl jsem bez tebe příliš dlouho, ale to nevadí. Rozchodím to,“ řekne Ludrun.

„Nechci, abys to rozcházel,“ řekne Ambriel a vezme Ludrunův penis do ruky.

Ludrun slastně zasykne a přivře oči.

„Postarám se o to,“ zašeptá Ambriel a klekne si.

„Lásko, to nemusíš,“ pohlédne na něj Ludrun.

„Ale já chci,“ namítne Ambriel a zahýbe rukou.

Chvíli Ludruna uspokojuje rukou než si dodá odvahy a vezme Ludrunův penis do úst. Pohybuje hlavou a saje. Ludrun položí Ambrielovi ruku na hlavu a probírá se jeho vlasy. Má zakloněnou hlavu a vzdychá.

Ambriel nechá Ludrunovo vzrušení vyklouznout ze svých úst a jazykem podráždí uzdičku a dírku na špičce penisu. Poté ho opět vezme do úst.

„Jsi úžasný,“ zasténá Ludrun.

Ambriela to potěší a začne se snažit o to víc.

„Už budu,“ vzdychne Ludrun po chvíli.

Ambriel, dbalý varování, si vysune Ludrunův penis z úst a rychle kmitá rukou. Ludrun ze sebe vydá slastný výkřik a na Ambrielově jazyku a rtech skončí několik dávek semene. Ambriel vše spolyká a olizuje si rty, aby ani jedna kapička nepřišla na zmar. Ludrun se vysíleně opře o stěnu sprchového koutu a zrychleně oddechuje se zavřenýma očima.

„To bylo úžasný,“ vydechne.

Ambriel se usměje, vstane a obejme Ludruna. Ludrun kolem něj omotá své ruce a objetí opětuje. Stojí pod vodou vytékající ze sprchy ve vzájemném objetí, oba vnímajíc lásku a spokojenost mezi nimi.