Ludrun a Lyryn se procházejí po zahradě. Z balkonu je pozoruje Ambriel, který chová Loruna a vedle něj a kousek za ním si hraje Moran. Vedle Ambriela stojí Brona a stejně jako Ambriel Ludruna sleduje.

„Tohle se mi nelíbí, Ambrieli. Schází se s tím klukem čím dál častěji,“ řekne Brona.

„Stali se přáteli. Na tom není nic špatného. I já mám přátele a scházím se s nimi,“ řekne Ambriel.

„Ambrieli, nebuď naivní. Tohle není jen o přátelství. Ten kluk tvého manžela okatě svádí a Ludrun na to reaguje,“ zamračí se Brona.

„Já vím, že se pan Exer Ludrunovi líbí. A vím, že je Ludrun frustrovaný a roztoužený, ale s tím nic neudělám, dokud se nezhojím,“ povzdechne si Ambriela.

„A to je ta nejlepší kombinace. Musíš s tím něco udělat, nebo tě tvůj manžel co nevidět podvede,“ naléhá na Ambriela Brona.

„To by Ludrun neudělal. Miluje mě a já miluju jeho a vím, že mi bude věrný,“ brání Ambriel svého manžela a doufá, že jeho matka neví o jeho hádkách s Ludrunem.

„Kdy jdeš na kontrolu?“ zeptá se Brona.

„Dneska. Vlastně bych tam měl být za deset minut,“ odpoví Ambriel, otočí se, vezme Morana a jde na ošetřovnu.

Brona jde za ním a když vejdou na ošetřovnu, vezme děti k sobě. Na ošetřovně už je čeká lékař, který pokyne k jednomu lůžku, kolem kterého zatáhne závěsy a Ambriela vyšetří. Po vyšetření závěsy zase roztáhne.

„Jste v pořádku, veličenstvo,“ usměje se.

„Výborně. Právě včas. Máš tu nějaké mořské houby?“ otočí se na lékaře Brona, ten jen překvapeně zamrká.

„Mám,“ přikývne.

„Na co mořské houby?“ zeptá se Ambriel.

„Mořské houby namočené v granátové šťávě zabrání dalšímu otěhotnění. Musíš je prostě jen vložit do sebe před tím, než se budeš s Ludrunem milovat,“ odpoví Brona.

„Ale tohle nechápu. Ludrun naše děti miluje a dalšímu by se jistě nebránil,“ nechápe Ambriel.

Brona si povzdechne a posadí se k němu.

„Broučku, já neříkám, že byste neměli mít další děti, nebo že by se proti tomu Ludrun bránil. Ale dopřej mu nějaké milostné vyžití, než opět otěhotníš. Vyřádí-li se na tobě a bude po milostné stránce spokojený, nebude mít důvod vyhledávat toto potěšení jinde,“ poradí mu Brona.

Zrudlý Ambriel na ni překvapeně zírá.

„Tady jsou ty mořské houby,“ přijde lékař a nese krabičku, ve které je několik mořských hub.

„Výborně. Víš, co máš dělat,“ řekne Brona a Ambriel rozpačitě krabičku převezme.

Mezitím v zahradě.

„Nechali jste vysadit kaly,“ zkonstatuje Lyryn s úsměvem.

„Ano, přišlo mi to jako dobrý nápad. Ostatně jsou to krásné květiny,“ pokrčí Ludrun rameny.

Lyryn se usměje a zatáhne Ludruna za jeden vzrostlý strom.

„Chyběl jste mi, veličenstvo,“ zašeptá a hladí Ludruna oběma rukama po hrudi.

Ludrun se nenechá dvakrát pobízet a tak, ovládaný hormony, chytí Lyryna za boky a přisaje se na jeho rty.

„Tak moc bych si přál, abys byl můj, abych tě mohl pomilovat,“ vydechne mu Ludrun do úst.

„To je nemožné. Vždyť jste ženatý,“ zašeptá Lyryn.

„To je pravda. Ambriel stojí mezi námi,“ zamyslí se Ludrun.

„Tak ho pošli pryč. Pak se náš vztah bude moci rozvíjet,“ navrhne Lyryn.

„Když ho pošlu pryč, oddáš se mi?“ zeptá se Ludrun.

„Ne, vysvětlil jsem ti své důvody, ale dovolím ti víc než teď a nebudeme se muset skrývat,“ hladí Lyryn Ludruna po tvářích a krku.

„Já nevím. Já a Ambriel jsme dokonalý pár a já...“ začne Ludrun.

„A ty ho pořád miluješ,“ odfrkne si Lyryn, vymaní se z Ludrunova objetí a chce odejít.

Ludrun ho chytí za zápěstí a přitáhne si ho zpět.

„To nepopírám. Ale chci tebe. Co mám pro to udělat?“ zeptá se Ludrun.

„Pošli ho pryč,“ pohlédne Lyryn na Ludruna svůdným pohledem.

„Uvidíme, co s tím budu moct udělat,“ řekne Ludrun a začne Lyryna znovu líbat.

Lyryn se v duchu usměje. Ano, jeho plán vychází dokonale.

V zahradě tráví celé odpoledne a rozloučí se až, když se začne stmívat. Lyryn odjede domů a Ludrun se vydá do paláce.

„Tak jak to vypadá?“ zeptá se lord Exer Lyryna, když přijede domů.

Jeho bratr se na něj také zvědavě zadívá.

„Docela dobře. Dnes jsem mu navrhnul, aby toho černovlasého zmetka poslal pryč. A on to nezavrhl,“ ušklíbne se Lyryn.

„Tvé svádění evidentně funguje. Nebude trvat dlouho a staneš se Druhým králem,“ zachechtá se Enyl.

„Nepředbíhejme. Láska krále k jeho choti je velmi silná, o tom jsme byli již několikrát přesvědčeni. Nebude tak lehké ji zlomit,“ zamračí se na ně jejich otec.

„Já to dokážu,“ zamračí se Lyryn.

„O tom nepochybuji synu. Jak by ti mohl odolat? Ale bude to těžké a nebezpečné. Pro teď mu jde jen o tvé tělo, ale ne o tvé srdce. Je snadné si získat mužovu touhu a ukojit ji. Ale je těžké si ho poté udržet,“ zafilozofuje lord Exer.

„Jakmile budu jeho chotěm a Druhým králem, tak už na tom nebude záležet,“ odmávne to Lyryn.

V paláci se mezitím Ludrun navečeří a zamíří do ložnice. Tam uslyší tekoucí vodu a usoudí, že Ambriel je ve sprše. Zamíří do druhé koupelny, kde se také vysprchuje, vyčistí si zuby a převlečený do noční košile se vrátí do ložnice. Protáhne se a odhodí peřinu.

„Ludrune,“ ozve se za ním.

Ludrun se ohlédne a spatří Ambriela opřeného o futra dveří do koupelny v provokativní póze. Na sobě má pouze ručník obtočený kolem pasu. Ludrun na něj nemůže přestat zírat, dech se stane povrchním a trhaným. Jeho penis při pohledu na Ambriela ztvrdne. Ambriel se svůdně usměje a smyslnou chůzí se vydá k němu. Když je u něj, Ludrun ho popadne do náruče a náruživě políbí. Jakkákoliv myšlenka na Lyryna se mu vypaří z hlavy. Ambriel do něj lehce strčí a Ludrun se posadí na postel. Posune se dozadu a opře se o polštáře. Ambriel k němu přeleze a usadí se mu na klíně.

„Lékař mi dnes řekl, že jsem už zcela v pořádku,“ zašeptá.

„Konečně,“ vzdychne Ludrun.

Ambriel se usměje a vrhne se na Ludrunovy rty. Líbají se vášnivě a náruživě. Ludrun navíc rukama mapuje Ambrielovo tělo. Po chvíli to Ludrun nevydrží a přetočí Ambriela na postel pod sebe. Okamžitě se přisaje k Ambrielovu krku, který začne laskat. Ambriel zavzdychá a zakloní hlavu, aby měl Ludrun více prostoru. Zrak mu padne na noční stolek, kde je krabička s mořskými houbami a se šťávou z granátových jablek. Skousne si ret a na chvíli zauvažuje, zda by je přeci jen neměl použít. Ale jeho touha po dalším dítěti zvítězí. Odvrátí zrak a soustředí se na polibky a doteky svého manžela.

„Lásko, už nemůžu čekat,“ zasténá Ludrun.

„Tak to udělej. Ani já nechci už čekat,“ zašeptá Ambriel.

Ludrun se natáhne pro olejíček a začne Ambriela rychle připravovat. Když se mu zdá, že je Ambriel připravený, vytáhne prsty a vnikne do něj svým penisem. Oba hlasitě zasténají nad tím pocitem. Ludrun začne okamžitě zběsile přirážet. Oba během chvilky bouřlivě vyvrcholí. Ludrun se svalí na záda na postel, vydýchává se a nechává v sobě doznít poslední zbytky rozkoše.

„To bylo...“ začne.

„Dokonalé,“ usměje Ambriel, který se přetočí na břicho a položí si hlavu na ruce na Ludrunově hrudi.

„Ano. Jsi můj maý zázrak,“ pohladí ho Ludrun po tváři.

Ambriel na něj pohlédne láskyplným pohledem a políbí ho doprostřed hrudi.

„Ach bohové, chci tě znovu,“ vzdychne Ludrun.

„Tak si mě vezmi. Jsem jen tvůj,“ zašeptá Ambriel oddaně.

Ludrun málem zavyje a přetočí se nad Ambriela. Políbí ho na rameno a pak směřuje po páteři dolů až k zadečku, do kterého se zakousne. Ambriel zasykne ale nijak se proti tomu nebrání. Ludrun se usměje a ještě chvíli Ambriela laská, než do něj znovu pronikne.

Spolu se milují téměř celou noc a teprve k ránu usnou ve vzájemném objetí.

Ráno se spolu znovu milují. Poté se společně odeberou do sprchy, kde Ludrun opře Ambriela o zeď sprchového koutu. Chvilku ho jazykem dráždí na jeho otvoru, než do něj pronikne a pomalu a dlouze do něj přiráží. Vyjdou ze sprchy a Ludrun Ambriela jemně utírá.

„Jsi dokonalý,“ zašeptá a jemně Ambriela políbí.

„Možná jsem, ale sezení pro mě bude hodně složité,“ zasměje se Ambriel.

Ludrun se také rozesměje.

„Miluju tě! Ani nevíš jak,“ zašeptá a políbí ho na čelo.

„Taky tě miluju!“ stulí se mu Ambriel do objetí.

Ludrun Ambriela objímá a vdechuje vůni jeho vlasů. Vzpomene si na Lyryna. Ne, Lyryn na jeho Ambriela ani zdaleka nemá a rozhodně kvůli němu nepošle Ambriela pryč. Ano, líbí se mu a přitahuje ho. Touží po něm, ale Ambriela miluje a má s ním dva krásné zdravé syny. To přece nemůže jen tak zahodit.